Výukové texty Alimetární nákazy Virové průjmy Rotaviry

Průjmy vyvolané rotaviry

Etiologie:  rotavirus (čeleď Reoviridae) je malý neobalený RNA virus (80 nm) charakteristického kulatého tvaru (rota = latinsky kolo). Virus byl objeven v šedesátých letech u zvířat a o 10 let později u lidí. Izolován byl z duodenální biopsie dětí s akutní gastroenterokolitidou. Syndrom zimního zvracení byl poprvé popsán v roce 1910 v Japonsku a 1929 v USA. Tři skupiny rotavirů – A, B a C – způsobují onemocnění u dětí a dospělých. V rozvinutých zemích je za většinu epidemií zodpovědná skupina A (90 %). Virus má několik sérotypů, akutní průjmy u dětí jsou v 80 % způsobeny sérotypy G1-G4 a G9. Genotypizace se provádí pomocí polymerázové řetězové reakce s reverzní transkriptázou na základě rozdílu dvou povrchových proteinů viru VP4 (P sérotypy) a glykoproteinu VP7 (G sérotypy). Zařazení sérotypu by mělo obsahovat popis obou proteinů. V Evropě se vyskytuje všech 5 uvedených sérotypů, nejvíce G4 a G9.
V duodenální tekutině a séru jsou IgM protilátky zachyceny v prvním týdnu infekce, IgG a IgA po 1 až 4 měsících. Po roce přetrvávají pouze sérové IgG protilátky. Střevní imunita chrání částečně před následnou rotavirovou infekcí, která je méně závažná nebo asymptomatická. Ochrana při reinfekci stejným nebo jiným kmenem je krátkodobá a neúplná.

V  mírném pásmu je výskyt převážně v zimních měsících od listopadu do března. Infekční pacient vylučuje stolicí až 10¹¹ virových partikulí v 1 ml stolice. Infekční dávka je velmi nízká (10¹-10² virových partikulí/ml). Přežívání rotavirů v zevním prostředí je ovlivněno teplotou a vlhkostí. V aerosolu ze stolice přežívá při 50 % vlhkosti a teplotě 20ºC 80 % rotavirů po 24 hodinách. Na předmětech přežívají rotaviry při pokojové teplotě 60 minut, v neošetřené vodě při 4ºC až 64 dní. Přežívání virů na rukou může vést k autoinokulaci. V rodinách infikovaných dětí se virus významně šíří, častěji onemocní chlapci.
Průjmy rotavirové etiologie způsobují ročně >600 000 úmrtí a 2 milióny hospitalizací u dětí pod 5 let věku. U dětí do 3 let věku života jsou rotaviry původci průjmů v 30 až 60 %.
Rotaviry jsou původci nozokomiálních střevních infekcí. Náchylní k infekci jsou kojenci a batolata, což lze vysvětlit rozdílnými poměry v zažívacím traktu. Jejich žaludeční pH je 3,2 a virus je za normálních podmínek inaktivován při nízkém pH nezávisle na přítomnosti pepsinu. Při pH 2,0 přežívá virus jednu minutu, při rostoucím pH se inaktivace zpomaluje. Nejčastěji infekce postihuje děti od 6 do 24 měsíců. Maximum výskytu souvisí s poklesem mateřských IgG protilátek, ačkoliv byly výjimečně popsány i závažné rotavirové infekce u novorozenců.
Způsob přenosu je primárně fekálně-orální, i když se předpokládá i možnost kapénkové nákazy. Rezervoárem v meziepidemickém období jsou pravděpodobně zdraví dospělí a imunní děti, kteří vylučují virus v malých dávkách trvale. Tento způsob přežívání byl prokázán u dobytka a prasat. Další možností přežívání viru jsou zásobárny vody.

ID:  24 až 72 hodin, virus je ve stolici již před začátkem onemocnění.

Klinické projevy: počátečním příznakem je nechutenství a zvracení, následují průjmové stolice vodnaté s charakteristickým mléčným zápachem. Zvracení je velmi intenzivní, trvá 2 až 3 dny a může být provázeno i horečkou. Během 1. až 3. dne se objevují vodnaté stolice bez příměsi hlenu či krve trvající 4 až 5 dní. Děti jsou schvácené, odmítají tekutiny i stravu.
Gastrointestinálním příznakům může předcházet rýma a kašel, ale význam replikace rotavirů v horních dýchacích cestách pro šíření infekce nebyl prokázán.
Rotavirová infekce může vést rychle k izotonické dehydrataci dítěte, často se závažnou poruchou vnitřního prostředí. Takto probíhá rotavirová infekce u více než poloviny hospitalizovaných dětí. Nejčastější komplikací rotavirové enterokolitidy u kojenců a batolat jsou různé malabsorpce – nesnášenlivost kravského mléka, gliadinu, dále šokový stav, hyperosmolární dehydratace, metabolická acidóza, méně často extrarenální porucha funkce ledvin. U dětí s imunodefektem může rotavirus způsobit gastroenteritidu trvající několik týdnů až měsíců.

Komplikace: vzácně jsou rotaviry původci aseptické meningitidy, nekrotizující enterokolitidy, akutní myozitidy, pneumonie, Kawasakiho syndromu či Crohnovy choroby. Role rotavirů v patogenetickém mechanismu těchto syndromů zůstává nejasná.

Laboratorní nálezy: nespecifické

Diagnostika: speciálním elektronovým mikroskopem je možné pozorovat přímo virové partikule, podmínkou je minimální množství 106 virových partikulí/ml stolice. Metody přímého průkazu stanovení rotavirového RNA genomu jsou ELISA, elektronová mikroskopie, imunofluorescence a latexová aglutinace ze stolice. Průkaz sérových protilátek ELISA metodou, KFR a imunofluorescencí je méně využíván.

Prevence: v Evropě jsou dostupné dvě vakcíny: atenuovaná monovalentní vakcína – kmen G1P a pentavalentní atenuovaná vakcína – kmeny G1-G4 a P1A. Očkovací schéma monovalentní vakcíny (Rotarix®) je dvoudávkové, zahájit lze očkování od 6. týdne věku, druhá dávka se aplikuje za 4 týdny. Očkování musí být dokončeno do 24. týdne věku. Očkovací schéma pentavalentní vakcíny (RotaTeq®) je třídávkové, intervaly mezi jednotlivými dávkami jsou 4 týdny, zahájit lze očkování od 6. týdne věku, nejpozději ve 12. týdnu.