Výukové texty Anaerobní infekce

Úvod

Pro anaerobní bakterie je typický růst v prostředí s velmi malým obsahem kyslíku, který je pro ně jedovatý. Energii získávají fermentací. Tento metabolismus je málo výkonný, proto se obvykle anaeroby pomalu množí a jsou v nevýhodě oproti aerobním bakteriím, které tvoří většinu patogenů. Na druhou stranu je nelimituje nedostatek kyslíku a ve vhodném prostředí mohou vytvořit mnohem větší objem ložiska bakterií. Jedná se o velmi heterogenní skupinu G+ i G – tyček i koků. Dělí se na 2 velké skupiny: sporulující bakterie zastoupené klostridii a nesporulující, kam patří všechny ostatní.
Sporulující znamená, že jsou schopné tvořit velmi odolné spory. Jedná se o prastaré bakterie tvořící velmi účinné exotoxiny. Na rozdíl od ostatních anaerobů se rychle množí.
Nesporulující se množí pomalu, jsou obvykle součástí běžné flóry a za určitých podmínek se stávají patogenními.
V rozvoji onemocnění dominuje obvykle mechanismus vedoucí k snížení prokrvení a tím snížení parciálního tlaku kyslíku v postižené oblasti (např. cizí těleso v ráně, nádorová tkáň, dutiny se stagnujícím sekretem). Podmínky usnadňuje i současná aerobní infekce, která kyslík spotřebovává. Tím dochází často k vzniku smíšených aerobních a anaerobních infekcí. Imunita je obvykle bezradná a alespoň se snaží infekční ložisko ohraničit. Vznikají abscesy, granulomy, píštěle. Infekce probíhá obvykle chronicky. Velmi typickou vlastností je výrazný zápach exsudátu.