Výukové texty Alimetární nákazy Bakteriální alimentární nákazy bez průjmu Escherichia coli extraintestinální infekce

Etiologie: většina mimostřevních infekcí je vyvolaná endogenními E. coli, které se liší od sérovarů způsobujících gastrointestinální infekce.

• Infekce urogenitálního systému mají nejčastější etiologické agens právě E. coli, které převážně ascendentním způsobem pomocí fimbrií a adhezinů kolonizují epitelie a mohou tak způsobit uretritidu, cystitidu, nebo pyelonefritidu. Nejvyšší afinitu k urotelu mají sérovary O4, O6, O75. Infekce se může per continuitatem šířit do dalších tkání a vyvolat tak salpingitidu, ooforitidu, endometritidu, prostatitidu, či při pyelonefritidě perinefritický absces nebo sepsi. Locus minoris resistentiae jsou cizí materiály jako katetry, stomie, stenty, či urolity, na kterých se tvoří biofilmy.
• Infekce žlučových cest jako cholecystitida, nebo cholangoitida je rovněž způsobená ascendentním průnikem bakterií do biliárního systému.
• Bakteriémie a sepse: přechodná bakteriémie E. coli je častá a u imunokompetentních jedinců při funkčním portálním řečišti s Kupferovými buňkami benigní a asymptomatická. V případě vysoké bakteriální nálože nebo za různých situací alterace imunitního systému se bakteriémie může konvertovat v sepsi nebo vzniknout metastatické abscedující ložisko ve vzdálených orgánech.
• Novorozenecká sepse a meningitida jsou 2 nejčastější klinické manifestace infekcí E. coli u novorozenců. Větší vnímavost mají předčasně narození, ale z důvodu kolonizace urogenitálního traktu a perineální krajiny jsou v potenciálním riziku všichni novorozenci rození per vias naturales.
• Jiné břišní infekce vznikají za nejrůznějších patologických stavů. Jedná se o záněty, ischémie, tumory, autoimunity, invaginace, perforace. Nozologickými jednotkami u těchto procesů bývají peritonitida, abscesy, pyleflebitida, apendicitida, pankreatitida a další.

Laboratorní nálezy: podle typu infekčního procesu, míry diseminace, lokální nebo systémové zánětlivé odpovědi mohou být laboratorní nálezy od zcela fyziologických hodnot přes pozitivní markery dehydratace: elevace urey, kreatininu, kyseliny močové, hyponatrémie, či hypernatrémie, hyperosmolarita, hemokoncentrace atd. až k metabolickému rozvratu. V případě septického průběhu septické hodnoty jak hematologické, tak biochemické, včetně koagulopatie, až k parametrům septického šoku či DIC.

Diagnostika: kultivace stolice nebo jiného materiálu a určení citlivosti na antibiotika je základním a standardním vyšetřením k určení agens a eventuální cílené ATB terapii. Je možná jak sérotypizace, tak průkaz produkce toxinů nebo genů pro jejich tvorbu. V pediatrii je nejdůležitější diagnostika EPEC u novorozenců a kojenců a EHEC u dětí do 5 let věku.

Léčba: u komplikovaných, septicky probíhajících, nebo mimostřevních infekcí jsou z antibiotik nejčastěji používaná co-trimoxazol, cefalosporiny III. generace, gentamycin, aminopeniciliny či nitrofurantoin. V případě přítomnosti tzv. ESBL (kmenů produkujících širokospektrou betalaktamázu), které se často uplatňují jako nozokomiální kmeny, je nutné volit terapii dle citlivosti.