Výukové texty Alimetární nákazy Enterotoxikózy Kolitida způsobená toxinem Clostridium difficile

Pseudomembranózní kolitida způsobená Clostridium difficile

Etiologie: Tato kolitida (CDI – Clostridium difficile infection, AAC – antibiotic-associated colitis) je definována přítomností průjmů a průkazem toxinu C. difficile nebo toxigenního C. difficile ze stolice a kolonoskopickým nebo histopatologickým nálezem pseudomembranózní kolitidy. Riziko je vyšší u pacientů vystavených každodenní expozici spór C. difficile v nemocničním prostředí. U dětí se zatím vyskytuje zřídka. Děti do 2 let nemají receptory pro toxin a nemohou tak onemocnět. Většina dětí má v anamnéze antimikrobiální léčbu 14 dní před výskytem průjmu a současně pobyt v nemocnici. Nejčastěji se klostridiová kolitida objevuje po podávání cefalosporinů II. a III. generace, ampicilinu a amoxicilinu, klindamycinu, fluorochinolonů, makrolidů, tetracyklinů a trimetoprim-sulfametoxazolu.

Vektor: přenos je fekálně orální.

Klinika: Příznaky se objeví za 2 až 3 dny po kolonizaci. Klinické manifestace infekce toxigenním kmenem se pohybují od asymptomatického nosičství přes akutní průjem po fulminantní pseudomembranózní kolitidu.  

Diagnóza: diagnosticky se v klinické praxi využívá průkaz toxinu C. difficile ze stolice EIA metodou, průkaz genomu pomocí PCR ze stolice je nákladný.

Léčba: metronidazol p.o., vankomycin p.o., chirurgické zákroky jsou indikovány u fulminantních průběhů, u recidiv se podává stolice od dárce nasojejunální sondou (tzv. transplantace stolice).