Výukové texty Alimetární nákazy Bakteriální průjmy Salmonelózy
Etiologie: salmonelózy jsou infekce způsobené zoopatogenními salmonelami, z nichž nejčastějšími sérotypy u nás jsou Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium. Tyto salmonely produkují řadu cytotoxinů a termolabilních enterotoxinů a jsou potenciálně enteroinvazivní. Velká infekční dávka u imunokompetentních dospělých 107-109 nemusí platit pro vnímavější jedince jako novorozenci, kojenci, či pacienti s hypoaciditou žaludku.
Vektor: kontaminovaná potrava (vejce, mléčné výrobky, maso)
ID: 12-72 hodin
Klinické projevy:
- Asymptomatický průběh jen s pozitivním kultivačním záchytem ze stolice můžeme zaznamenat při nízké infekční dávce.
- Gastroenterická forma má různou intenzitu závislou na vnímavosti jedince a infekční dávce. Horečky, zvracení, tenesmy, bolesti břicha mohou imitovat náhlou příhodu břišní. Četné řídké stolice mívají nazelenalou až "špenátovou" barvu s možnou příměsí krve a hlenu. Většinou příznivý průběh se může zkomplikovat dehydratací s iontovou a acidobazickou dysbalancí. Po odeznění klinických příznaků dochází k různě dlouhému vylučování salmonel stolicí.
- Bakteriémie může být komplikací jakéhokoli sérotypu. Rizikovější jsou malé děti zejména v kojeneckém věku. Klinické příznaky odpovídají systémové zánětlivé reakci, tedy horečky, zimnice, třesavka, bolesti svalů, únava, s elevací laboratorních zánětlivých markerů. Zpravidla tento stav odezní do 3 dnů nebo výjimečně může progredovat do sepse.
- Extraintestinální ložisko je příčinou bakteriálního rozsevu při septikémii. Dle uložení může být ložisko od začátku klinicky manifestní, ale i dlouhou dobu klinicky němé. Nespecifickým symptomem bývají dlouhotrvající horečky. V dětském věku pozorujeme komplikace hematogenního rozsevu septické artritidy, osteomyelitidy, v novorozeneckém věku meningitidy s potenciálním rozvojem mozkového abscesu.
Komplikace: je možno je rozdělit na časné, které byly vyjmenovány výše a pozdní: erythema nodosum a reaktivní artritidy u predisponovaných HLA B27 pozitivních nosičů.
Laboratorní nálezy: v případě mírné infekce ohraničené jen na střevní sliznici nebo u asymptomatického průběhu bývá laboratorní nález negativní. U četných stolic s dehydratací bývá v laboratoři nález elevace urey, kreatininu, kyseliny močové a dle typu dehydratace iontová dysbalance. Při průniku do krevního řečiště a diseminaci infekce nacházíme zvýšené zánětlivé markery.
Diagnostika: přímá kultivace stolice, hemokultury, či jiného materiálu, nepřímá pomocí sérologického testu zvaného Widalova reakce.
Léčba: nekomplikované infekce symptomaticky, komplikované dle závažnosti se volí délka a typ antibiotické terapie. Délka je obvykle 7-14 dnů a volbou bývají cefalosporiny III. generace (cefotaxim), fluorochinolony, co-trimoxazol, či ampicilin. Pozdní komplikace typu reaktivní artritidy nebo rozvoj Reiterova syndromu spadá jak diagnosticky, tak terapeuticky částečně do péče revmatologie.