Traumatologie Ambulantní příručka pro dětskou traumatologii Zlomeniny distálních metafýz a fýz předloketních kostí

Zlomeniny distální části předloktí jsou nejčastějším dětským skeletálním traumatem vůbec. Tvoří přes 20 % ze všech dětských zlomenin a 60–70 % ze všech zlomenin v oblasti předloktí. U drtivé většiny z nich je v etiologii vzniku je uplatňováno násilí na nataženou končetinu se zápěstím v hyperextenzi. Proto většina dislokovaných zlomenin (až 90 %) je s dorzální angulací.

Diagnostika je poměrně snadná, vychází z anamnestických údajů (pád). Klinicky nalézáme přesně lokalizovanou bolestivost a u dislokovaných zlomenin je patrná deformita končetiny. Diagnózu potvrzujeme RTG. Základní klasifikací je rozdělení na epifyzární poranění a metafyzární zlomeniny.

Epifyzární poranění jsou dále klasifikována nejčastěji schématem SH a kompletní zlomeniny obvyklým schématem podle lokalizace, kompletnosti, angulace, rotace a posunu úlomků, podle kterých lze stanovit prognózu léčby. Často se vyskytují kombinace (např. fyzární poranění radia a metafyzární zlomenina ulny apod.).

Primární léčba všech typů poranění je konzervativní. Výjimku tvoří ipsilaterální zlomenina distálního předloktí spolu se suprakondylickou zlomeninou nebo jinou zlomeninou humeru. (Zde je upřednostňována perkutánní fixace obou zlomenin.