Traumatologie Ambulantní příručka pro dětskou traumatologii Separace mediálního epikondylu

Poranění apofýzy mediálního epikondylu spolu se suprakondylickou zlomeninou humeru je nejčastěji se vyskytující extraartikulární poranění v oblasti loketního kloubu. Tvoří přibližně 15 % skeletálních traumat v oblasti dětského lokte a vyskytuje se s incidencí 1,29 / 100 000 dětských zlomenin. Nejčastěji se vyskytuje mezi 10–13 rokem věku, u chlapců je 4x častější, nejmladší pozorovaný pacient měl 3,9 let a v anamnéze byl sportovní úraz. Pokud je poranění izolované, je v etiologii vzniku zřejmě uplatňováno násilí tahem inzerovaných svalů (m. pronator teres, společný úpon flexorů) při hyperextenzi ruky po pádu z výšek, ke které přispívá i valgozita lokte při tomto axiálním násilí a méně často přímý úder do lokte zezadu do epikondylu. Poranění bývá sdruženo v 30–50 % s dalším v této oblasti, nejčastěji s luxací v loketním kloubu. Při luxaci dojde k odtržení epikondylu postranním ulnárním vazem. Často je při operaci pozorována instabilita lokte, která svědčí pro možnou subluxaci a spontánní repozici i u pacientů, kteří ji v anamnéze neuvádí. Tato skutečnost podporuje luxační teorii i u pacientů, kteří tento údaj v anamnéze neuvádí.

Stanovení diagnózy vychází z anamnestických údajů a opírá se o klinické vyšetření a RTG. Klinicky nalézáme edém v typické lokalizaci, často lze vyhmatat defekt v distální metafýze humeru a také samotnou apofýzu. Je vhodné provést vyšetření mediální stability loketního kloubu a to valgózním násilím v 15 o flexi, které eliminuje působení olecranu. Diagnózu potvrzujeme RTG. Nutné jsou přesné projekce a velmi obezřetné hodnocení, protože epikondyl může zůstat skrytý za humerem nebo olecranem. Ve sporných případech u malých dětí je možné použít sonografii, někdy se nevyhneme nutnosti provedení srovnávacího RTG zdravého lokte. Výjimečně může být pozorována raritní fraktura ulnárního kondylu, se kterou lze toto poranění zaměnit.

Při minimálních dislokacích je možné volit konzervativní postup, léčbu imobilizací v sádrové fixaci. Při významných dislokacích je výhodnější provést fixaci. Pokud není současně luxován loket, je možné použití Kirschnerova drátu (jednoho nebo více). Pokud je loket luxován, je vhodnější použít kompresi – FFS-implantátem, a po krátkodobé fixaci (cca 14 dnů) začít velmi časně s intenzivní rehabilitací, ještě se zavedeným implantátem. Tato avulzní zlomenina je také, při menších dislokacích, vhodnou "učební zlomeninou" pro miniinvazivní osteosyntézu.