Traumatologie Ambulantní příručka pro dětskou traumatologii Poranění krčku a hlavičky proximálního radia

Poranění proximální metafýzy a fýzy radia je poranění relativně vzácné. Tvoří 7 – 15 % poranění v oblasti dětského lokte a vyskytuje se s incidencí 1,91 / 100 000 dětských zlomenin. V etiologii vzniku se uplatňuje valgosní násilí na extendovaný loket se supinací předloktí a luxace v loketním kloubu, kde jsou obecně uznávané dvě teorie – luxační a repoziční.

Pro klasifikaci poranění proximálního radia, pokud je součástí sdruženého poranění v oblasti loketního kloubu či předloktí (Monteggiova zlomenina apod.), slouží komplikovaná schémata. Z hlediska hodnocení stupně dislokace je vhodné posoudit, zda se jedná o angulaci, posun či kompletní dislokaci a při stanovení terapeutického postupu je u izolovaného poranění pro praktické použití dostačující třístupňové schéma O´Briena.

V léčbě nedislokovaných zlomenin a zlomenin s angulací do 15–20 o je možné postupovat konzervativně, bez repozice fragmentů. Dislokaci okolo 30 o je již vhodnější korigovat repozicí a následnou fixací. Stejně tak je možno léčit zlomeniny s posunem. Pokud se zlomenina typu jeví po repozici jako stabilní je možné postupovat konzervativně po předchozí repozici. Pokud se jeví jako prognosticky nestabilní, je výhodnější miniinvazívní osteosyntéza. Pokud nelze tuto z technických důvodů provést, je možné otevřenou cestou hlavičku reponovat a následně fixovat. Primární exstirpace hlavičky je v dětském věku kontraindikována. Léčebné výsledky jsou při kvalitním postupu většinou výborné, nejčastější komplikací je omezení pronace a supinace v loketním klobu, výjimečně může dojít až k aseptické nekróze hlavičky radia.