Výukové texty Infekce přenášené vzdušnou cestou Virové Infekční mononukleóza
Etiologie: HHV 4 – lidský herpetický virus 4, EBV – virus Epsteina Barrové, virus má několik antigenů: 2 mají význam v diagnostice infekční mononukleózy: VCA – virový kapsidový antigen a EBNA – EB nukleární antigen.
ID: průměrně 14 až 21 dní, může být i delší (30 až 50 dní), virus je vylučován slinami a infekční jsou děti nemocné i s inaparentní infekcí
Klinické projevy:
Syndrom infekční mononukleózy je charakterizován triádou: povlaková tonzilitida, lymfadenopatie a hepatosplenomegalie. Takto může být označován jakýkoliv obdobný klinický syndrom bez ohledu na etiologii. Většina případů je provázena několikadenní horečkou. V úvodu se mohou vyskytovat následující příznaky: zimnice, pocení, anorexie, únava, retroorbitální bolest hlavy, myalgie, ztráta chuti na cigaretu. Tonzily jsou pokryty bělavými souvislými povlaky, jsou zduřelé. Uzliny jsou výrazně zvětšené, nebolestivé, měkké. Slezina je zvětšena u ¾ dětí, játra u poloviny. Méně často se vyskytují petechie na patře (Holzelovo znamení) a periorbitální edém (Bassův příznak) a drobný makulopapulózní exantém z dermatotropismu viru. Při podání širokospektrých aminopenicilinů (ampicilin, amoxicilin) je riziko výsevu toxoalergického enantému v 90 až l00 %. Tento svědivý exantém spojený s podáním ampicilinu nebo amoxicilinu neznamená budoucí nesnášenlivost těchto antibiotik.
Komplikace: při výrazném nálezu v krku mohou nastat dyspnoické potíže. Z neurologických komplikací časných se vyskytuje meningitida, meningoencefalitida, parézy kraniálních nervů, z pozdních syndrom Guillain-Barré. Trombocytopenie, autoimunitní hemolytická anémie či přechodný útlum krvetvorby jsou hematologické komplikace. Ruptura sleziny je závažnou komplikací, řešení je chirurgické.
X-vázaná lymfoproliferativní nemoc (synonymum Purtilův syndrom, Duncanova nemoc) se vyskytuje u chlapců, vyznačuje se přehnanou primární EBV infekcí s průkazem viru v uzlinách, slezině, thymu a jiných orgánech. Vyvine se u nich nadměrná imunitní odpověď s polyklonální aktivací B i T buněk s následnou fulminantní hepatitidou a hemofagocytárním syndromem, která se projeví nebývalou aktivací lymfocytů a makrofágů (histiocytů) a infiltrací kostní dřeně, sleziny, jater a lymfatických uzlin fagocytovanými erytrocyty a jadernými buňkami. Pacienti, kteří přežijí, mají progresivní agamaglobulinémii a po letech se u nich může rozvinout lymfom.
Chronická aktivní EBV infekce je spojována se zvýšenými titry protilátek proti komplexu časných antigenů (EBV EA). Syndrom je klinicky charakterizován únavou, bolestmi v krku, myalgiemi a mírnými kognitivními dysfunkcemi. Nespecifické příznaky připomínají spíše prodromy infekční mononukleózy, nesplňují objektivní laboratorní diagnostická kritéria. Je označován také jako chronická infekční mononukleóza nebo chronický únavový syndrom. Spojení mezi EB virem a autoimunitními nemocemi, např. roztroušenou sklerózou, nebylo potvrzeno.
EBV bývá spojován s různými nádory: Burkittův lymfom, nazofaryngeální karcinom, akutní lymfoblastická leukémie, monocytární leukémie a histiocytární lymfom, uvedené provází nález DNA EBV. Orální vlasatá leukoplakie jazyka se rozvíjí při reaktivaci EBV infekce u imunosuprimovaných osob (HIV pozitivních).
Laboratorní nálezy: v KO je leukopenie/leukocytóza a mononukleární lymfocytóza v 70 % případů (atypické lymfocyty s velkým jádrem), tyto atypické lymfocyty jsou převážně složeny s CD8+ T lymfocytů, mohou se ale vyskytovat i u jiných virových infekcí (CMV, HHV6, HIV, zarděnky, příušnice, virové hepatitidy); trombocytopenie je obvyklá u 50 % pacientů, ale výrazná trombocytopenie spojená s krvácením je vzácná. Elevace jaterních transamináz je dosahuje maxima v druhém týdnu nemoci, není výrazná a transaminázy klesají po 3 až 4 týdnech. Hyperbilirubinémie je vzácná, asi v 9 % případů.
Diagnostika: pozitivní protilátky proti antigenům EBV (v časné fázi proti VCA, po 6 až 12 týdnech proti EBNA). EBV VCA IgM vymizí po 4 až 8 týdnech, VCA IgG a EBNA IgG přetrvávají celý život. Protilátky proti časnému antigenu anti-EA-D korelují se závažností infekce a jsou pozitivní u nazofaryngeálního karcinomu, objevují se po 3-4 týdnech a trvají 6 měsíců. Anti-EA-R jsou detekovány u Burkittova lymfomu po 2 týdnech až 2 měsících, trvají až 3 roky.
Přímá kultivace viru z orofaryngeálního výtěru a detekce virové DNA z plazmy nepatří do běžné praxe.
Léčba: symptomatická, kortikoidy jsou indikovány při obstrukci dýchacích cest, u autoimunitní hemolytické anémie, závažné trombocytopenie a aplastické anémii. Splenektomie je nutná při ruptuře sleziny.
