Výukové texty Infekce přenášené vzdušnou cestou Bakteriální Hemofilové infekce
Etiologie: H. influenzae je malá nesporulující nepohyblivá extracelulární gramnegativní bakterie. Je známo 6 antigenně odlišných kapsulárních typů. Kmeny, kterým chybí polysacharidový obal, jsou netypizovatelné. U nemocných se nejčastěji vyskytuje typ b, ale situace se mění se zavedením očkování proti tomuto typu. Typ b proniká do krevního oběhu, je vysoce virulentní a způsobuje invazivní onemocnění.
H. influenzae produkuje různé adheziny, které umožňují osídlení dýchacích cest. H. influenzae je běžnou součástí dýchacích cest lidí, jiný přirozený hostitel není znám. Přenos je kapénkovou nákazou, vzácně přímým kontaktem s hnisavým sekretem. Závažné infekce jsou obvyklé u dětí do 6 let věku, později je invazivní onemocnění vzácné.
ID: 24 hodin.
Klinické projevy:
H. influenzae typ b způsobuje meningitidu, epiglotitidu, pneumonii, osteomyelitidu a artritidu.
Meningitida byla před zavedením očkování obávanou infekcí dětí od 2 měsíců do 4 let věku. Vyskytuje se sporadicky. Vznik může být náhlý nebo předchází příznaky infekce HCD. Počáteční příznaky jsou horečka, apatie, nechutenství, zvracení a vyklenutá fontanela, u větších dětí bolesti hlavy a opozice šíje. Až 30 % dětí má následky, nejčastější je hluchota, retardace psychomotorického vývoje a obstrukční hydrocefalus.
Epiglotitida je perakutní flegmonózní zánět příklopky hrtanové, jehož následkem dochází k obstrukci dýchacích cest, která může být život ohrožující. Výskyt je obvykle v zimě u dětí mezi 2. a 5. rokem věku. Onemocnění začíná vysokou horečkou, schváceností, pro bolest v krku dítě odmítá polykat a z úst mu vytékají sliny. Hlas je tichý. Dítě sedí v předklonu, protože vleže se zhoršuje dušnost. V inspiriu i exspiriu je slyšitelný stridor, srkavý zvuk z probublávání nahromaděného sekretu.
Pneumonie způsobená H. influenzae se vyskytuje u kojenců a batolat a jako komplikace virové infekce dýchacích cest ve všech věkových skupinách dětí. Začátek je náhlý s horečkou, třesavkou, zchváceností, kašlem a dušností. Kašel ve v úvodu suchý, postupně přechází v produktivní. Poslechově jsou přítomny přízvučné chrůpky. RTG nález dopovídá lobární pneumonii nebo jednostranné bronchopneumonii.
Akutní otitida je typická pro děti do 4 let věku, s rostoucím věkem výskyt klesá. Spontánní perforace bubínku je častá. Komplikací může být akutní mastoiditida
Celutitida postihuje malé děti. Klinicky je otok se zarudnutím často na tváři nebo kolem očnice. Zarudnutí postupuje rychle během hodin, vzácně dojde k bakteriémii.
Izolovaná bakteriémie bez známek lokální infekce je provázena horečkou, nechutenstvím a malátností. Bez léčby je rizikem septický šok.
Na rozdíl od sporadického výskytu ostatních hemofilových infekcí, v dětských kolektivech se v malých epidemiích objevuje konjuktivitida s výraznou hyperémií spojivek a hnisavou sekrecí (syndrom konjunktivitidy-otitidy).
Septická artritida u malých dětí do 2 let věku je často způsobena H. influenzae typ b. Postihuje jeden velký kloub s omezením hybnosti, bolestivostí a otokem. Příznaky mohou být mírné.
Komplikace: meningitidu mohou komplikovat sekundární pneumonie, artritida nebo perikarditida. Komplikací meningitidy může být subdurální efúze, nahromadění tekutiny v subdurálním prostoru s vysokým obsahem bílkoviny. V průběhu léčby meningitidy může být septická artritida příčinou trvajících teplot. Pozitivní hemokultura a kultivace z kloubního punktátu upřesňují diagnózu. Vzácně mohou být hemofily i příčinou novorozenecké sepse. Častými původci endokarditidy u dětí jsou pomalu rostoucí gramnegativní baktérie (označované zkratkou HACEK): Haemophilus species, Actinobacillus actinomycetemcomitans, Cardiobacterium hominis, Eikenella corrodens, Kingella kingae, které jsou normální součástí lidské flóry.
Laboratorní nálezy: leukocytóza s posunem doleva, vysoká hodnota CRP a sedimentace erytrocytů. Při meningitidě je pleocytóza mezi 100 až 1000 buněk, převážně polymorfonukleárů, hladina bílkovin a laktát jsou zvýšené, glykorhachie je v normě, ale na začátku nemoci snížená.
Diagnostika: klinické vzorky by měly být naočkovány na příslušné médium co nejrychleji, H. influenzae ztrácí životaschopnost velmi rychle. K aerobnímu růstu potřebuje termostabilní X faktor a termolabilní V faktor. H. parainfluenzae se liší tím, že k růstu potřebuje jen V faktor. Původce lze prokázat kultivací z krve nebo laryngálního výtěru. Opouzdřené organismy mohou být určeny přímo pomocí specifického antiséra latexovou aglutinací v séru, mozkomíšním moku, moči.
Léčba: v případě citlivosti je lékem volby ampicilin nebo amoxicilin. Cefalosporiny III. generace (cefotaxim a ceftriaxon) se podávají u meningitidy. U dětí je denní dávka cefotaximu 200 mg/kg po 6 hodinách. Doporučená dávka ceftriaxonu pro děti je 75 až 100 mg/kg/den rozdělená do dvou dávek po 12 hodinách. Trvání léčby je 7 až 10 dní. Podání kortikoidů u meningitidy snižuje riziko neurologických následků. U dětí starších než 2 měsíce je doporučen dexamethazon 0,6 mg/kg/den i.v. ve 4 denních dávkách po dobu 4 dnů. V případě komplikací zavedení shuntu nebo evakuace subdurální efúze. U epiglotitidy je nezbytná tracheální intubace a zajištění podpůrné ventilace.
Od roku 2001 jsou všechny děti očkovány proti typu b, nyní je součástí hexavakcíny. Pro kontakty pacienta s hemofilovou meningitidou je doporučen rifampicin v dávce 20 mg/kg v jedné denní dávce po dobu 4 dnů.
