Neepileptické záchvaty Somaticky podmíněné neepileptické záchvaty Paroxysmální pohybové poruchy

Tikové poruchy

Tiky jsou mimovolné, rychlé, nerytmické, opakované a bezúčelné pohyby nebo zvuky, které neslouží žádné funkci a nejsou důsledkem zjevné neurologické poruchy. Jsou krátkodobě potlačitelné vůlí. Děti i dospělí cítí vnitřní „nutkání a puzení tikat“ a je jim to „příjemné“, protože tik přináší uvolnění vnitřního napětí.Jsou intenzivnější než normální pohyb a
hlasitější, než obvyklá řeč, mají repetitivní, ale ne rytmický výskyt a pacienti je obvykle dokážou na pokyn předvést. Odvedením pozornosti pacienta k jinému problému je můžeme  zmírnit, naopak stres či relaxace po stresu je zhorší.
Tiky klasifikujeme na  jednoduché nebo komplexní a na  motorické nebo fonační.
Rozlišujeme tři základní formy tikových poruch, které se liší především intenzitou a charakterem tiků, průběhem a závažností. Jsou to: přechodná tiková porucha, chronická, motorická nebo vokální tiková porucha, a celoživotní  kombinovaná vokální a mnohočetná tiková porucha (Tourettův syndrom). V diferenciální diagnostice především parciálních epileptických záchvatů se s nimi setkáváme často. Rozhodnutí může komplikovat fakt, že tikové poruchy mají vyšší výskyt specifické epileptiformní abnormity v EEG. Tikové poruchy jsou diagnostikovány na základě klinického obrazu a průběhu, neexistuje žádný specifický laboratorní test. Prognóza onemocnění je lepší u jedinců bez komorbidit a genetické zátěže, vždy však musíme počítat s typickým undulujícím průběhem. Přesto ke zlepšení tikových projevů s rostoucím věkem dochází a v adolescenci vymizí v 25-50% případů.

• Přechodná tiková porucha - přechodná tiková porucha postihuje 5-24% školních dětí. Většinou se jedná o jednoduché tiky s maximem výskytu kolem 4.-5. roku věku, které netrvají déle než rok a mají tendenci k remisím i relapsům. Postiženy jsou hlavně mimické svaly. Výskyt kolísá v čase, mohou se objevit také v jiné svalové skupině a jsou reaktivní na nepříznivý kontext situace. Horší je únava, rozrušení, stres a teplotní stres. Vzácněji mohou být samostatně vokální.
• Chronická, motorická nebo vokální tiková porucha - vyskytují se jednoduché i komplexní motorické nebo vokální tiky, nikoliv současně. Onemocnění trvá déle než rok a často začíná v dětství, ale obvykle přetrvává  do dospělosti.
• Kombinovaná vokální a mnohočetná tiková porucha (Tourettův syndrom) - první popis onemocnění vznikl v r. 1825, když Itard popsal zdravotní obtíže mladé francouzské ženy, markýzy de Dampierre. Další případy popsal Tourette v roce 1885 a jeho učitel Jean Martinem Charcot je nazval „Gill de la Tourettovým syndromem“. Klinicky je porucha značně heterogenní, ale typické jsou chronické mnohočetné, často komplexní motorické i vokální tiky, obvykle  současně, ale i v průběhu onemocnění. Tiky se vyskytují mnohokrát za den, většinou denně ale i občas, v salvách, po dobu nejméně 12 měsíců. Remise nikdy netrvá déle než 3 měsíce. Onemocnění je bohužel celoživotní s počátkem v dětství do 18 let věku (dle některých pramenů do 21 let věku) s obvyklým věkem vzniku 7-9 let. Pro pacienta znamená významný hendikep v sociální a pracovní oblasti a celkově je tento syndrom považován za nejzávažnější ze všech tikových poruch. Není důsledkem jiného neurologického onemocnění a nemá jasnou příčinu například v konzumaci léků. Motorické tiky mohou mít až rituální charakter s obscénním podtextem, vokální tiky jsou velmi často koprolalické a echolalické.