Neepileptické záchvaty Somaticky podmíněné neepileptické záchvaty Hyperventilační syndrom akutní a chronický (HS)

Klinický obraz tvoří somatické potíže (celkové, kardiologické, respirační, gastrointestinální a neurologické) a částečně i psychické symptomy, které bývají často (ale ne vždy) spojeny se strachem a úzkostí a jsou navozeny fyziologicky nevhodnou hyperventilací. V případech s úzkostí existuje průnik s panickými atakami. Syndrom je častý (6-11% celkové populace) a pacienti, kteří jím trpí patří mezi opakovaně a stále vyšetřované. Symptomy se mohou objevit už ve starším školním věku a pak hlavně v adolescenci a dospělosti (5-55 roků věku). Příčiny HS mohou být organické, fyziologické, emoční a habituální. Častější je u žen a dívek. Existují dvě klinické podoby: „akutní a chronický hyperventilační syndrom“. Hyperventilace se zřetelným rychlým dýcháním nebo prohloubeným dýcháním zodpovídá asi za 1% všech případů HS a tyto případy bývají klasifikovány jako „akutní HV syndrom“. Chronická hyperventilace u „chronického HV syndromu“ je zodpovědná za zbývajících 99%. Akutní HS je nápadný klinicky zjevnou úzkostí, tachypnoí nebo hyperpnoí, pocením, jsou parestesie, závrativost a karpopedální spazmy, na jejichž vzniku se podílí i snížené hodnoty iontů, především Ca a P. Pacienti mají pozitivní Chvostkův fenomén, v důsledku hypokapnie je bronchospazmus se slyšitelnými pískoty a subjektivně intenzivně prožívaným pocitem dechové nedostatečnosti až dušení. Pacient může popisovat i bolesti na hrudi a palpitace, které mohou připomínat anginu pectoris. CNS symptomy jsou připisovány hypokapnii a nižšímu cerebrálnímu průtoku krve a jsou to závratě, slabost, zmatenost, agitace, pocity depersonalizace a vizuální halucinace, ale i tremor, mydriáza, tachykardie, bledost  až sinalost. Pacienti popisují únavu, vyčerpanost, slabost a může se objevit omdlení. Pacienti mají obavy o svůj život. U chronického HV syndromu jsou akcentovány celkové příznaky, jako stesky na únavu, vyčerpanost a schvácenost. V přednemocniční terapii dnes již není doporučováno dýchání do sáčku. Diferenciálně diagnostická vyšetření jsou kardiologické, interní, endokrinologické a neurologické. V terapii se doporučuje uklidnění pacienta, psychoterapie, psychiatrická léčba a zácvik abdominálního dýchání, tedy plného zapojení bránice do dechové techniky. Pro zklidnění úzkosti můžeme aplikovat benzodiazepiny, účinné mohou být beta-blokátory a antidepresiva.