Cévní onemocnění mozku Terapie

Mozkové infarkty

léčba mozkových infarktů u dětí vychází ze zkušeností s léčbou u dospělých pacientů. Dlouhodobé využití antiagregační a antikoagulační terapie poukazuje na jejich bezpečnost, avšak efektivita a dávky nejsou nadále přesně definována. Doporučována dávka antiagregační terapie (Anopyrin) se pohybuje v rozmezí 1-3 mg/kg/den. Antikoagulační terapie (nízkomolekulárními hepariny, LMWH) je doporučována zejména u dětí s rizikem kardioembolizace (vrozená a získaná onemocnění srdce), u hyperkoagulačních stavů a arteriálních disekcí. Doporučovaná efektivní a bezpečná dávka LMWH je 1mg/kg (100 IU/kg) á 12 hodin subkutánně u dětí od 1 roku života; u novorozenců 1,5mg/kg (150IU/kg) á 12 hodin. Ke sledování účinnosti léčby LMWH slouží vyšetřování faktoru anti Xa (cílová hodnota u dětí je 0,5-1 IU/ml). Trombolytická terapie se zvažuje individuálně, je limitována nedostatkem zkušenosti u dětí a dále faktem, že průměrná doba od vzniku do stanovení diagnózy CMP u dětí je často delší než 24 hodin.

Mozková krvácení

snahou konzervativní terapie je zabránit rozvoji sekundárních ischemických změn v okolí hemoragického ložiska udržováním adekvátní oxygenace a perfuze mozku. V případě perifokálního mozkového edému s následkem nitrolební hypertenze je indikována antiedematozní terapie (Manitol). V indikovaných případech se provádí neurochirurgická intervence (subkortikální hematomy, krvácení do mozečku).

SAK

Profylaxí opakovaného krvácení z aneurysmatu je (stejně tak jako u dospělých) jeho vyřazení z krevního oběhu operačně nebo endovaskulárně. Operační řešení spočívá v naložení svorky na krček aneurysmatu (clipping). Endovaskulárně může být do aneurysmatu zavedena spirála, která následně uvnitř aneurysmatu ztrombotizuje (coiling).

CVT

Standardní specifickou terapií CVT je antikoagulace nefrakcionovaným heparinem (UFH) nebo nízkomolekulárním heparinem (LMWH). Cílem této léčby je zabránění progresi trombózy i snaha o podporu spontánních rekanalizačních mechanismů. Více zkušeností je s léčbou UFH, který se podává intravenózně formou úvodního bolusu 75 jednotek/kg a následné kontinuální infuse rychlostí 20 jednotek/kg/hod s cílem dosažení 2-3-násobku aPTT ve srovnání se vstupní hodnotou. LMWH se podávají subkutánně po 12 hodinách v dávkách podobných výše uvedeným. K dalším možnostem patří lokální trombolýza či mechanická trombektomie- na tomto poli je však nedostatek zkušeností i u dospělých pacientů, proto mohou být tyto metody zvažovány jenom jako „ultimum refugium“ při vyčerpání všech ostatních terapeutických možností.