Výukové texty Zoonózy Parazitární Larvální toxokaróza

Etiologie: Toxocara canis a T. cati (škrkavky psí a kočičí) jsou helmici, jejichž larvy způsobují klinické onemocnění. Vskytuje se nejčastěji u dětí do 6 let.
Zdrojem jsou psi a kočky, člověk se nakazí alimentární cestou pozřením vajíček (u dětí geofágie). Z vajíček se v těle hostitele vyvíjejí larvy migrující do cílových orgánů: jater a plic (larva migrans visceralis) nebo oka (larva migrans ocularis). Při orgánovém postižení se tvoří eozinofilní granulomy.

Klinické projevy:
Onemocnění může proběhnout i asymtomaticky. Symptomatické formy zahrnují:

Viscerální forma se projeví celkovými příznaky s horečkou, bolestmi břicha, anorexií a hepatomegalií. Může být i zvracení a průjem. Splenomegalie a lymfadenopatie jsou méně časté. Viscerální formu způsobují obě toxokary. Akutní eozinofilní gastroenteritidu způsobuje jiný parazit: měchověc Ancylostoma caninum.
Plicní forma je charakterizována kašlem, dyspnoí, horečkou. Na rtg snímku plic jsou drobné disperzní infiltráty: eozinofilní plicní infiltrát. Častějším původcem než toxokary jsou filarie (Dirofilaria immitis), přenášené komáry od domácích psů. V rozvinutých zemí je vzácná.
Oční forma může být jednostranná nebo oboustranná chorioretinitida nebo endoftalmitida. Postižení způsobuje převážně T. canis.

Viscerální mohou být provázeny svědivou makulopapulózní vyrážkou.
(Existuje i larva migrans cutaneus, kožní postižení je úporně svědivé lokální zarudnutí kůže, způsobené je ale jinými parazity: měchovci Ancylostoma brasiliense, A. caninum, Uncinaria stenocephala)

Komplikace: vzácně mohou viscerální larvy proniknout do mozku, srdce, ledvin.

Laboratorní nálezy: v krevním obraze je typická eozinofilie (až 90 % eozinofilů v periferní krvi) a leukocytóza. Laboratorní nálezy zahrnují i hypergamaglobulinémii a zvýšené titry izohemaglutininů u krevní skupiny A a B, které jsou způsobeny zkříženou reaktivitou povrchových antigenů toxokar.

Diagnostika: přímý průkaz larev je možný v postižených tkáních. Protilátky stanovené ELISA testem jsou relativně specifické, ale pro vysokou promořenost je nutné je hodnotit v souvislosti s klinickým nálezem.

Léčba: thiabendazol, albendazol a mebendazol jsou účinná antihelmintika ze skupiny benzimidazolů. U oční formy a kožní reakce se podávají kortikoidy.