Výukové texty Zoonózy Bakteriální Bartonellóza

Etiologie: Bartonella henselae, Bartonella bacilliformis a Bartonella quintana jsou prokazatelnými patogeny lidských onemocnění. Jsou to gramnegativní intracelulárně uložené bakterie, dříve zařazené do řádu Rickettsiales, nyní Rhizobiales, čeleď Bartonellaceae. B. henselea patřila původně do rodu Rochalimea. Bartonelly mají příbuzné chromozomální elementy s Brucella melitensis a brucelly patří do stejného řádu.

Vektor: hlavním vektorem B. henselae je blecha kočičí Ctenocephalides felis. Bartonelly byly v těchto blechách prokázány, blecha kočičí hraje roli v přenosu z kočky na kočku, jejich význam v přenosu na člověka není zcela objasněn. B. henselae a podobné bartonelly byly nalezeny i v klíšťatech rodu Dermacentor.
B. bacilliformis je přenášena komárem rodu Lutzomyia (dříve Phlebotomus), který žije ve vysokých nadmořských výškách (Andy v J. Americe).
Jediným známým vektorem B. quintana je veš lidská Pediculus humanum.

Klinické projevy:
1) Horečka z kočičího škrábnutí (cat scratch fever)
B. henselae a pravděpodobně i B. clarridgeiae jsou původci horečky z kočičího škrábnutí.
Vyskytuje se celosvětově a patří k nejčastějším zoonózám. Rezervoárem jsou potkáni a krysy, na člověka přenáší infekci kočka, častěji kotě.

ID: 1 až 3 týdny

Po inokulaci agens škrábnutím, kousnutím kočky, klíštětem nebo proniknutím spojivkou se bartonely pomnoží a proniknou do regionálních lymfatických uzlin, kde způsobí granulomatózní zánět s tendencí ke kolikvaci. Při hematogenním šíření se mohou bartonely dostat do jater, sleziny, plic, kostní dřeně nebo mozku.
Klinicky se projeví subfebriliemi, malátností, bolestmi hlavy. V místě inokulace je vřídek s reakcí regionální lymfatické uzliny. Při diseminované formě je hepatosplenomegalie, trombocytopenická purpura, pneumonie, osteomyelitida. Mozkové postižení je encefalitida s parézami, ataxií, afázií a demencí. Po vniknutí bartonel oční spojivkou se vytvoří granulomatózní konjunktivitida s reakcí preaurikulárních uzlin (Parinaudův sy). Popsány jsou i neuroretinitidy projevující se náhlou ztrátou zraku, jednostranně, předchází obvykle chřipkovité příznaky a jednostranná lymfadenopatie. Edém papily a okulární exsudát jsou typickým očním nálezem.

2) Horečka Oroya (Oroya fever)
B. bacilliformis způsobuje horečku Oroya v Jižní Americe. Probíhá jako akutní hematologické onemocnění se zimnicí, horečkou, anorexií, bolestmi hlavy. Při progresi se objevuje zvracení, žloutenka, anémie z destrukce napadených erytrocytů, trombocytopenie a mikrotrombotizace s orgánovou ischémií. Komplikace jsou křeče, meningoencefalitida, jaterní selhání, krvácení do GIT. Bez antibiotické léčby je 10% smrtnost nebo perzistuje asymptomatická bakteriémie.
Po akutní fázi se rozvine po měsících eruptivní fáze projevující se typickými nodulárními subkutánními lézemi verruga peruana.

3) Endokarditida
B. quintana, B. henselae a jiné bartonely mohou způsobit bakteriémii s malátností, únavou, horečkou, bolestmi hlavy a ztrátou hmotnosti. Příčinou endokarditidy jsou zvláště u oslabených jedinců (imunosuprimovaní nebo s předešlým postižením srdečních chlopní). U endokarditidy způsobené B. henselae je v anamnéze kontakt s kočkami. Průběh je subakutní.
Při operačním řešení je pozitivní nález DNA bartonel pomocí PCR z resekovaných chlopní. Přestože horečka z kočičího škrábnutí je častější u dětí, endokarditidy jsou diagnostikovány vzácně.

4) Bacilární angiomatóza je postižení způsobené neovaskulární proliferací kůže a regionálních uzlin, ale také vnitřních orgánů: jater, sleziny, kostí, plic, mozku. Kultivačně a PCR amplifikací je pozitivní nález B. henselae a B. quintana. Kožní postižení je způsobeno oběma bartonelami, při postižení jater a sleziny je izolována vždy jen B. henselae.
Subkutánní nebo kožní uzlíky mají červené až tmavě purpurové zbarvení, velikosti do několika centimetrů, počet je různý. Při chybění kožních lézí je diagnóza viscerální formy opožděna. V diferenciální diagnostice je nutné vyloučit kožní tumory, Kaposiho sarkom, hnisavé granulomy či verruga peruana.

5) Bacilární pelióza je postižení jater a sleziny. Orgány jsou prostoupeny drobnými cystami naplněnými krví, v okolí jsou zánětlivé buňky a rozšířené kapiláry. Původcem je vždy B. henselae. Při radiologickém vyšetření (sonografie, CT, MR) mohou ložiska připomínat pseudotumorózní léze.

Diagnostika: sérologický průkaz protilátek pomocí EIA nebo NIF, přímý průkaz amplifikací DNA pomocí PCR nebo mikroskopicky barvením dle Warthina a Starryho.

Léčba: u starších dětí ciprofloxacin nebo doxycyklin, děti mladší 8 let dostávají klaritromycin, azitromycin nebo cotrimoxazol. Délka léčby je 14 dní, u azitromycinu 5 – 7 dní. U oční formy se doplňuje léčba celkově kortikosteroidy. Na B. bacilliformis je účinný chloramfenikol a rifampicin.