Výukové texty Virové hepatitidy Virová hepatitida D

Etiologie: delta virus hepatitidy D (HDV) je RNA virus, patří jako jediný zástupce do samostatného rodu Deltavirus (čeleď dosud neurčena). Ke svému přenosu a množení potřebuje další virus a to konkrétně HBV, proto se jedná o tzv. satelitní virus. Obal viru HDV tvoří povrchový antigen HBV. V ČR je výskyt výjimečný.

Vektor: přenos je parenterální krví, krevními deriváty,  nebo u intravenózních narkomanů drog. Vertikální a sexuální přenos je možný, ale vzácný.

ID: 4-7 týdnů

Klinické projevy: pacient se může nakazit současně HBV a HDV, kdy klinická manifestace koreluje s infekcí HBV. Další možností je superinfekce HDV na chronickou infekci HBV. Při superinfekci dojde k akutní exacerbaci hepatitidy B s možností rychlého přechodu do cirhózy.

Komplikace: fulminantní hepatitida, cirhóza, hepatocelulární karcinom.

Laboratorní nálezy: stejné jako u hepatitidy B

Diagnostika: sérologický průkaz protilátek anti-HDV IgM a anti-HDV IgG, průkaz antigenu HDAg a PCR průkaz nukleové kyseliny HDV RNA.

Léčba: konvenční interferon α (IFN-α), nebo pegylovaný INF-α-2a, vakcinace proti HBV chrání současně i před infekcí HDV.