Výukové texty Virové hepatitidy Virová hepatitida C

Etiologie: obalený RNA virus velikosti 50 nm, patří do rodu Hepacivirus (čeleď Flaviviridae). Je geneticky nesmírně variabilní, s četnými mutacemi. U infikovaného člověka se denně vytvoří až 1010-1012 virových partikulí. Vyskytuje se v 6 různých genotypech (1-6). Prevalence hepatitidy C (HCV) v ČR je kolem 0,2 %. Poškození hepatocytů je způsobeno přímým cytopatickým účinkem viru v kombinaci s imunitními mechanizmy.

Vektor: krevní deriváty infikovaného jedince, přenos je parenterální, rizikové skupiny jsou narkomani, prostitutky, homosexuálové, vertikální přenos je raritní.

ID: 15-180 dnů

Klinické projevy: akutní hepatitida probíhá téměř vždy bezpříznakově, nebo jen s mírnými příznaky. Fulminantní nebo závažný průběh je raritní. Chronická forma hepatitidy C probíhá taky subklinicky a je většinou objevena náhodně. O chronickou formu se jedná, pokud přetrvávají známky infekce déle než 6 měsíců. Klinicky se manifestuje až rozvinutá cirhóza nebo hepatocelulární karcinom.

Komplikace: cirhóza, hepatocelulární karcinom.

Laboratorní nálezy: v akutní fázi nespecifické, nebo hyperbilirubinémie a elevace jaterních transamináz, v chronické fázi elevace ALT, AST, GMT, bilirubinu, při rozvinuté cirhóze hypoproteinémie, hypoalbuminémie, koagulopatie.

Diagnostika: sérologické testy metodou ELISA detekce protilátek anti-HCV, PCR detekce HCV RNA.

Léčba: akutní hepatitida se léčí symptomaticky, chronická hepatitida se léčí kombinací preparátů pegylovaný interferon α a ribavirin, další antivirotika jsou boceprevir a telaprevir. U cirhózy je indikovaná transplantace jater. Vakcína proti hepatitidě C zatím neexistuje.