Hypertextová učebnice Vyšetření v psychiatrii Zásady vedení pohovoru

Vyšetření psychiatrem je samo o sobě stresující – ne snad proto, že bychom se snažili pacienta „mučit“, spíše proto, že se ptáme na intimní zkušenosti a na jejich důvody. Takováto „vnucená inventura“ je nepříjemná zdravým lidem, natož jedincům, kteří jsou již z různých důvodů stresovaní. Proto se snažíme vést pohovor tak, aby byl co nejcivilnější, aby co nejméně připomínal výslech. Přirozené chování při rozhovoru napomáhá vytvořit důvěru, která je nutná pro to, aby byl pacient ochotný sdílet své pocity a myšlenky, se kterými už mohl v minulosti u svých blízkých „narazit“.
 

Při vyšetření je dobré dát nejdříve prostor pacientovi, aby nám sdělil, co považuje za důvod návštěvy, co sám považuje za problém. Poskytněte dostatek času. Potom je na vás, abyste se vyptali na další souvislosti, příznaky. Z toho, jak se pacient chová, co nám o sobě řekl, co víme z dokumentace, parere, máme podezření na určitý okruh nemocí. Proto se musíme cíleně vyptat na příznaky, které u těchto nemocí mohou být a které nám umožní provést diferenciální diagnostiku – těmto otázkám říkáme „cílené otázky na psychopatologii“.
 

Zásadou by mělo být vyhýbat se sugestivním, naváděcím otázkám. Nepokládejte otázky, které v sobě obsahují možnou variantu odpovědi (Máte depresivní náladu? Býváte někdy úzkostný?).