Hypertextová učebnice Vyšetření v psychiatrii Vyšetřovací metody

Psychiatrie nedisponuje vyšetřovacími metodami, které by bylo možné využít k diagnostice duševních poruch (s výjimkou metod klinické psychologie). Přesto využíváme mnohé metody v rámci diferenciálně diagnostického procesu k vyloučení organických duševních poruch či poruch vyvolaných užíváním psychoaktivních látek a to zejména v případech, kdy je netypický klinický obraz či suspektní příznaky pro organické onemocnění mozku. V tomto případě by nám mělo napomoci základní neurologické vyšetření, které by měl být psychiatr schopen provést v rámci prvního komplexního vyšetření.
 

Zejména náhle změny stavu s doprovodnými poruchami vědomí by měly být adekvátně vyšetřeny, hrubou patologii odliší CT, jinak je pro psychiatrii více informativní MRI. Jako nejdostupnější vyšetřovací metoda, která může odhalit organické postižení CNS (jak ložiskové, tak difuzní procesy, jak morfologické tak funkční změny), je stále nejčastěji používáno EEG.
 

Dnes se stává standardem detailní vyšetřování případné organicity u prvních výskytů závažných duševních nemocí, jako je schizofrenie či afektivní poruchy. Indikujeme zobrazovací metody, serologické vyšetření na neurotropní viry, borrelie, hodnotíme hladiny hormonů štítné žlázy, u demencí navíc zjišťujeme event. přítomnost příčin reverzibilních syndromů demence, jako je deficience vitamínu B12 či kyseliny listové, neurosyfilis, apod.
 

Z toxikologického vyšetření využíváme detekci psychotropních látek z moči – vzhledem k většinou krátkému poločasu jejich výskytu v moči (výjimkou je THC) můžeme usuzovat na rozvoj psychických příznaků v souvislosti s akutní intoxikací psychoaktivní látkou.
 

Z laboratorních metod, které jsou specif. pro psychiatrii využíváme stanovování hladin některých léčiv (lithium, valproát, karbamazepin) v séru, podle kterých řídíme jejich dávkování. Dále je u některých léků doporučováno pravidelně sledovat, zda se nevyskytují jejich závažnější nežádoucí účinky – proto se sleduje krevní obraz při léčbě karbamazepinem a klozapinem (riziko agranulocytózy), jaterní testy při léčbě valproátem a karbamazepinem. U antipsychotik druhé generace (AP II) se doporučují sledovat parametry metabolického syndromu X, EKG (zejména QTc a zejména u některých AP II). EEG je doporučováno při léčbě klozapinem a lithiem pro jejich epileptogenní působení.