Tento text vznikl jako podklady pro praktická cvičení z psychiatrie na lékařské fakultě. Ty mají na Masarykově univerzitě rozsah deset dní a vyučující tedy stojí před úkolem sdělit to nejdůležitější a nejpraktičtější svým budoucím kolegům nepsychiatrům a zároveň ukázat to nejzajímavější budoucím kolegům psychiatrům. Psychiatrie je přitom velmi dynamický obor, spojující stoletou tradici, která přinesla detailní rozbory psychopatologických fenoménů s moderní neurovědou, která umožňuje nahlížet na duševní poruchy v kontextu nejaktuálnějších vědeckých poznatků a zároveň vede k vývoji nových terapeutických modalit. Vyučující bojuje s nedostatkem času, aby byl schopný umožnit studentům nahlédnout pod povrch každodenní psychiatrické rutiny a demonstrovat tuto fascinující bohatost, kterou psychiatrie znamená.

Kromě mediků však mají psychiatrii v sylabu i mnohé nelékařské zdravotnické obory – psychiatrii vyučujeme pro studenty ošetřovatelství, optometrie, fyzioterapie, výživáře, laboranty… Setkáváme se tedy se studenty (a medici v tom nejsou výjimkou), kteří mají velmi limitované předchozí znalosti z oborů jako je psychologie, neurologie, neurofyziologie či farmakologie a i tomu musíme způsob výuky přizpůsobit. V případě výuky psychiatrie nás zrazuje i minimální možnost elaborace nových informací, tj. navázání nových znalostí na systém znalostí předchozích, což by usnadnilo pochopení a zapamatování si nového. Psychopatologické pojmy jsou pro studenty vysoce abstraktní, těžko si pod nimi představují konkrétní prožitky a těžko hledají vztahy mezi psychiatrickými koncepty.

Zkušenost tedy ukázala, že je nutné maximálně interpretovat a uvádět praktické příklady alespoň těch nejdůležitějších psychopatologických termínů, lapidárně sdělovat významy a vztahy… abychom se posléze dozvěděli, že jsou tyto příklady otrocky opakovány bez pochopení smyslu daných konceptů. Tento text by měl tedy sloužit jako průvodce psychiatrickou teorií a praxí, umožnit čtenáři vytvořit si základní strukturu vědomostí a soudů o oboru psychiatrie a připravit jej tak pro hlubší pochopení při studiu standardních učebnic. Aby mohl být text považován za průvodce, musí mít rozsah „na cesty“: nesmí suplovat dobře vybavenou knihovnu, naopak, měl by podat co nejsrozumitelnější přehled toho nejdůležitějšího, s připomenutím kontextu, uvedením praktického významu. Průvodce se snaží mluvit jazykem, který je srozumitelný i pro nepoučeného turistu – text se proto snaží využít otázek, které téměř konstantně při výuce psychiatrie zaznívají a které tak odráží stav konceptualizace oboru před tím, než se mu student začne věnovat. Doufám, že tento text pomůže čtenáři při jeho cestě za krásami současné psychiatrie.