Epilepsie Specifika dětských epilepsií obecně

Zvýšenou záchvatovou pohotovost a tím i snadnější vznik epileptických záchvatů způsobuje fakt, že od narození až nejméně do 8-10 let probíhá rozsáhlý postnatální vývoj mozku. Vývoj probíhá  na základě genetického naprogragramování a je měnlivě modifikován environmentálními a endogenními vlivy, jako třeba změnou hormonální situace v průběhu prepuberty a puberty. U malých dětí nejsou plně vyvinuty a stabilizovány přirozené inhibiční mechanismy, probíhá intenzívní vývoj neuronálních sítí se změnami neuromodulátorů a neurotransmiterů. Epilepsie v dětství probíhá  na tomto měnlivém terénu nezralého a vyvíjejícího se mozku. V dětské epileptologii se vyskytují specifické „epileptické syndromy s věkovou vazbou“, které se vyskytují pouze v dětství a adolescenci vždy v konkrétním věkovém období. V dětství i mládí se ale můžeme setkat rovněž se stejnými typy epilepsií jako v dospělosti („syndromy bez věkové vazby“). Výsledkem je daleko širší spektrum možných epilepsií v dětství a mládí než v dospělosti. Správné zařazení a rozpoznání typu epileptického záchvatu a epilepsie nelze podcenit, protože je to významné pro výběr antiepileptika. Typ epilepsie je rovněž často determinující pro prognózu epilepsie i celkový vývoj dítěte. Existují syndromy vysloveně benigní, často neurovývojové, které obvykle nepoškodí intelekt, behaviorální projevy ani osobnost pacienta. Mnohdy je není třeba ani léčit. Na druhé straně se v dětství vyskytují závažné syndromy spojené s encephalopatií, které jsou právem označovány za katastrofické nebo maligní, protože devastují vývoj jedince a je u nich velmi malá šance na úplnou kompenzaci záchvatů.