Dutina ústní a hltan Klinická anatomie dutiny ústní a hltanu Poznámky k anatomii a fyziologii slinných žláz Glandula parotidea

Největší ze slinných žláz leží v oblasti fossa retromandibularis subkutánně s vazivovým pouzdrem (fascia parotidea), které je nejsilnější laterálně, mediálně není pouzdro celistvé. Žláza kraniálně dosahuje k zygomatickému oblouku, překrývá čelistní kloub, kaudálně asi 1-2 cm pod úhel mandibuly k musculus sternocleidomastoideus, ventrálně k okraji vzestupného ramene dolní čelisti, dorzálně k meatus acusticus externus. Hlavní vývod – ductus parotideus Stenoni - je dlouhý asi 5-7cm, vystupuje z předního okraje žlázy, přechází přes musculus masseter, proniká přes musculus buccinator a sliznici tváře. Vyúsťuje ve sliznici na úrovni druhého horního moláru jako papilla parotidea. Klinicky důležitý je vztah gl. parotidea k lícnímu nervu. Nervus facialis opouští bazi lební přes foramen stylomastoideum a vystupuje jako krátký kmen (0,5- 1,5cm u dospělých) do parenchymu žlázy. Rozděluje se na dvě nebo tři hlavní větvě, které mohou vzájemně anastomozovat a vytvářet plexus parotideus. Rozlišujeme konečná větvení temporofrontální, zygomatikobukální a cervikální. Frontální větev a ramus marginalis mandubulae nemají většinou žadné anastomozy k sousedním větvím, jinak je průběh větví velmi variabilní. Mediálně od nervového vějíře, který nám orientačně rozděluje žlázu na povrchový a hluboký list, leží větve a. carotis externa, zásobující žlázu (a. maxilaris, a. retroauricularis, a. transversa faciei). Venozní odtok je do v. jugularis interna. Lymfatické uzliny intraglandulárně a periglandulárně odvádí lymfu přes submandibulární lymfatické uzliny nebo přímo do hlubokých horních lymfatických uzlin. Histologicky je to žláza serozní, sekreční buňky vytvářejí aciny. Nervus facialis inervuje motoricky mimické svalstvo obličeje a m. platysma.