Dutina ústní a hltan Poznámky k embryologii dutiny ústní a hltanu

Vývoj obličeje začíná zhruba kolem začátku 5. týdne intrauterinního vývoje. První základ ústní dutiny je stomodeum, neboli ústní jamka vystlaná ektodermem, kaudálně je ohraničená dolními výběžky mandibulárních oblouků, které srůstají ve střední čáře v základ dolní čelisti. Kraniálně je široký čelní val, po stranách výběžky maxilární pro horní čelist. Nad čelním valem se zakládají ztluštěním ektodermu plakody - čichové ploténky. Proliferací ektodermu vzniká silná přepážka spojující čichové jamky se stomodeem, jejím postupným rozpadem se na její místo vsune mezenchym, který tvoří primární patro. Z ektodermové přepážky zůstane jen dvouvrstevná membrána oronazální a ta odděluje v zadní části nosní váčky od primitivní dutiny ústní. Ve 38-40 dnu dochází k zániku buněk této membrány, čímž vzniknou primitivní choany. Maxilární výběžky rostou mediálně kolem laterálních okrajů nosních valů a ohraničují s mediálními nosními valy primitivní dutinu ústní. Z mezenchymu vzniká největší část horní čelisti a rtu s vyjímkou mezičelistního segmentu, ten vzniká z mezenchymu mediálních nosních valů a tvoří philtrum - část čelisti odpovídající řezákům a primitivnímu patru.

Primitivní dutina ústní se v přední části otevírá primitivním ústním otvorem a nozdrami, naléhá přímo na spodinu baze lební. Dno tvoří orofaryngová membrána, ta se koncem 3. týdne protrhne a přejde do ventrální stěny faryngu. Po tomto protržení se vývojem faryngického systému a vývojem nosu vytvoří dutina ústní a hltan. Asi od 6. týdne vyrůstají z výběžků pro horní čelist mezodermové patrové ploténky, rostou nejprve směrem dolů, poklesem jazyka mají horizontální polohu. Navzájem se protilehlé ploténky setkají ve střední čáře, ale srostou zhruba až v 9. týdnu odpředu dozadu. Srůstem jejich uvulárních výběžků vzniká uvula. Přední část patra pak zároveň s osifikací maxily osifikuje a vzniká tvrdé patro. Zadní část patra zůstává jako měkké patro a vybíhá v uvulu. Ukončením vývoje definitivního patra se primitivní dutina ústní rozdělí na definitivní ústní dutinu a dutinu nosní, která je od prvopočátku ve své přední části rozdělena na polovinu levou a pravou. Z II. žaberní výchlipky, která se vývojem jazyka zmenšuje vzniká fossa tonsillaris vystýlá ji entoderm, ten proliferuje do okolního mezenchymu pupenovitými výběžky, které tvoří základ tonzilárních krypt. Zhruba v 5. měsíci intrauterinního vývoje se v mezenchymu v sousedství těchto krypt vytváří uzlíky lymfatické tkáně, tento vývoj pokračuje i po narození, nejvíce v prvních 6 měsících. Embryonální farynx je ventrodorzálně oploštělá nálevka, výrazně rozšířená ve frontální rovině, zužuje se kaudálně do ezofagu. Po stranách jsou entodermové žaberní výchlipky, proti nim zvnějška ektodermem vystlané žaberní vklesliny. Mezi ektodermem a entodermem zůstane tenká vrstva mezenchymu a z epitelu žaberních výchlipek se vytváří branchiogenní orgány.

Jazyk se vyvíjí ve 4. týdnu z několika základů. Mediálně před foramen caecum na vnitřní ploše přední stěny primitivního hltanu vzniká tuberculum impar, po jeho stranách proliferací mezenchymu I. žaberního oblouku vznikají párové laterální hrbolky linguální. Tyto tři základy jazyka splynou. Růstem vzhůru a dopředu vytvoří dorsum a apex linguae, který zaujímá přední 2/3 těla jazyka/ inervace n. mandibularis, chuť- chorda tympani/. Kořen jazyka / radix linguae/ vzniká z mezenchymu III. a IV. žaberního oblouku / inervace n. glossopharyngeus/. Po narození je u kojenců dutina ústní vyplněná jazykem, ten se dotýká tvrdého i měkkého patra a vnitřních sliznic tváří a nemá špičku. Při sání je tento těsný kontakt s patrem důležitý, růstem dítěte a vývojem zubů získává jazyka postupně úlohu jako u dospělých.

Tonsilla pharyngea se zakládá na kraniodorzální stěna faryngu asi v 6. měsíci z čepů epitelu entodermu ve formě slizničních řas, do kterých vcestují lymfocyty. Podobně se v 8. měsíci zakládá na kořeni jazyka tonsilla lingualis.

Slinné žlázy se zakládají jako solidní buněčné pupeny, rostou z výstelky primitivní dutiny ústní do okolního mezenchymu. Velké slinné žlázy se zakládají dříve než malé zhruba ve 2. měsíci vývoje. Diferenciace žláz je stejná. Pupenovité základy se prodlužují, větví se dichotonicky na základy vývodů, jejich zaoblené konce se diferencují na aciny. Z okolního mezenchymu je vytvořené vazivové intersticium a pouzdro žlázy. První měsíce po narození jsou slinné žlázy relativně malé s malou tvorbou slin, to dítěti v období kojení nevadí. Prořezáním zubů a změnou stravy dochází k rychlému zvětšení žláz a tvorbě dostatečného množství slin.