Dutina ústní a hltan Klinická anatomie dutiny ústní a hltanu Dutina ústní

Je ohraničená ventrálně rty, kaudálně bazí dutiny ústní, kraniálně tvrdým a měkkým patrem a dorzálně ji uzavírá rovina předních patrových oblouků. Přes isthmus faucium – hltanový vchod (tvořený patrovými oblouky s tonzilami, měkkým patrem s uvulou a kořenem jazyka) navazuje orofarynx. Výstelka dutiny ústní je mnohovrstevný nerohovějící dlaždicový epitel. V určitých oblastech - alveolární výběžky, tvrdé patro je mukoperiost. V dutině ústní jsou hustě subepiteliální malé slinné žlázky.

Vestibulum oris je prostor mezi rty a tváří na jedné straně a alveolárními výběžky se zuby na straně druhé.

Jazyk rozlišujeme na kořen, tělo, špičku, hřbet a laterální okraje. Pod špičkou jazyka jsou plica sublingualis a caruncula sublingualis, kde leží vývody submandibulární a sublingualní žlázy.

Spodina ústní dutiny - tvoří ji především m. mylohyoideus.

Glandula parotis vyúsťuje na sliznici tváře v úrovni 2. horní stoličky vývodem - ductus parotideus (Stenoni).

Glandula submandibularis et subligualis vyusťují pod jazykem (Whartinův vývod), gl. sublingualis může mít samostatný vývod (Bartolini)