Vybrané kapitoly z psychiatrie pro zubní lékařství Výskyt, průběh, prognóza
Celoživotní prevalence schizofrenie se pohybuje kolem 1%. Incidence je stejná u obou pohlaví, tj. 2 - 4 případy na 10 000 ročně. Výskyt zůstává v průběhu času neměnný a s určitými menšími výjimkami je na celém světě stejný. U mužů je začátek nejčastější v pozdní adolescenci, u žen začíná v průměru o několik roků později (nejčastěji mezi 25. - 35. rokem, u mužů mezi 15. - 25. rokem). Ženy mají také mírnější formu onemocnění, benignější průběh, lépe reagují na léčbu, jsou méně často hospitalizovány a lépe sociálně fungují než muži. Za toto zřejmě vděčí vlivu estrogenů na dopaminergní systém. Schizofrenní porucha je diagnostikována zhruba u 25% psychiatrických hospitalizací a 50% přijetí do psychiatrických zařízení za rok.
Výskyt ostatních poruch tohoto okruhu je relativně vzácný. Patří sem hlavně trvalé duševní poruchy s bludy (včetně indukované poruchy s bludy) a akutní a přechodné psychotické poruchy.
Schizofrenní onemocnění je celoživotní onemocnění. Nemocní prožívají opakované psychotické epizody (=relapsy, charakterizované exacerbací psychotických příznaků) nebo mohou mít dlouhodobě trvající psychotické příznaky. Přibližně třetina nemocných se po jedné, dvou či po několika málo atakách dokáže vrátit k relativně normálnímu životu, nemoc u nich ustoupí. U další třetiny se celý život střídají epizody schizofrenie s neúplnými remisemi. Poslední třetina se ani přes léčbu nezbaví příznaků psychózy. Tito nemocní nejsou schopni samostatného života a jsou celý život odkázáni na pomoc rodiny, popř. zdravotnického zařízení. U schizofrenie bývá narušena schopnost navazovat intimní vztahy. Řada pacientů mívá malé nebo žádné sexuální zkušenosti, většina pacientů se nikdy neožení nebo nevdá. Studijní schopnosti pacientů bývají značně rozmanité. Někteří pacienti si zachovávají normální nebo i vysoké studijní výsledky až do propuknutí příznaků, kdy najednou dojde k výraznému poklesu a neschopnosti fungovat jako dříve. U jiných pacientů jsou již premorbidně patrné potíže s učením. Obdobné je to s výkonem v práci. Postupně dochází ke snížení pracovní výkonnosti a sociálního postavení.
S dobrou prognózou bývá spojeno ženské pohlaví, premorbidní manželský život nebo alespoň stabilní partnerský vztah, dobré premorbidní sociální fungování, akutní začátek onemocnění, převaha pozitivních příznaků nad negativními. K nepříznivým prognostickým faktorům patří mužské pohlaví, nízký věk začátku onemocnění, nenápadný začátek, nepřítomnost spouštěcích faktorů, premorbidní život bez partnera, špatné sociální fungování, schizofrenie v rodinné anamnéze, převaha negativních příznaků, abúzus drog.
Onemocnění vede často k trvalé invaliditě, celosvětově patří mezi deset nejvýznamnějších příčin úplné invalidity. Pokud je nemocný zaměstnán, snažíme se ho udržet v pracovním procesu. V případě invalidizace by bylo optimální chráněné zaměstnání. Invalidizace umožňuje ekonomické zajištění, avšak velmi často při malé dostupnosti psychosociální intervence vede k sociální izolaci s negativním vlivem na terapeutický proces. Problematikou resocializace a reintegrace do společnosti se zabývá komunitní psychiatrie.
Přes veškeré snahy, aby k duševně nemocným bylo přistupováno z hlediska zdravotní politiky jako k somaticky nemocným, jsou psychické poruchy a hlavně schizofrenie spojeny se stigmatizací. Negativně se podílí na tomto jevu neinformovanost a necitlivá medializace problematiky psychických poruch.