Vybrané kapitoly z psychiatrie pro zubní lékařství Psychotický pacient v ordinaci zubního lékaře

Nemocný s neléčenou nebo nedostatečně léčenou psychózou se jeví svému okolí podivínský. Nepřiměřeně se chová a vyjadřuje, často pod vlivem pozitivních psychotických příznaků (halucinace, bludy). Tyto projevy mohou být více či méně vyjádřeny. V řadě případů se jedné o chronické nemocné se schizofrenní poruchou, kteří jsou schopni žít mimo zdi psychiatrických zařízení. Riziko autoagresivního i heteroagresivního chování bývá i v těchto případech minimální. Optimální je získat informace hlavně o léčbě. Pokud jsou bizarní projevy výrazné, je vhodné se pokusit přesvědčit nemocného, aby se kromě svých problémů s chrupem obrátil i na svého ošetřujícího lékaře, nejčastěji psychiatra. Není účelné projevy nemocného kritizovat nebo mu je vymlouvat.

Léčba některými AP (hlavně AP I. generace, v menší míře pak atypická AP, např. olanzapin) bývá spojena se suchostí sliznic, což může společně s hypobulií a nezájmem přispívat k problémům s hygienou dutiny ústní a péče o chrup obec. Při vlastním stomatologickém ošetření mohou být na překážku orofaciální dyskinézy. Některá antipsychotika mohou naopak vyvolávat zvýšené slinění (klozapin).