Vybrané kapitoly z psychiatrie pro zubní lékařství Diagnostika a diferenciální diagnostika

První manifestaci psychotických projevů předchází různě dlouhé prodromální období, kdy se mohou objevit prodromální příznaky zahrnující zvláštní chování, pocity, myšlenky, ochuzení řeči a myšlenek, vztahovačnost (neutrálním věcem je přičítán speciální význam), změny ve vnímání, pocity cizoty. Kromě toho může být přítomna řada nespecifických příznaků (nespavost, úzkost, podrážděnost). Významným faktorem, který může pomoci při rozhodování, zda se jedná skutečně o prodromální fázi schizofrenní poruchy, je přítomnost kognitivního deficitu.

Předpokládáme, že časná diagnostika a léčba prodromálních příznaků může alespoň u části nemocných oddálit nebo zabránit manifestaci psychotických projevů. Důležitou roli hrají praktičtí lékaři, kteří mohou zachytit prodromální příznaky (nepozornost, snížení motivace, úbytek energie, deprese, poruchy spánku, úzkost, sociální stažení, podezíravost, zhoršení fungování, podrážděnost). Důležitým ukazatelem je změna chování a fungování. V této fázi by měl lékař, pokud tyto příznaky pozná, informovat rodinu, získat ji ke spolupráci a poslat nemocného k odborníkovi.

V současné době je velká pozornost věnována iniciálním fázím onemocnění všeobecně. První epizody psychických poruch jsou velmi zajímavé pro zkoumání možných etiopatogenetických mechanismů i pro ověřování nových léčebných postupů.

Při první manifestaci psychotické symptomatologie je nezbytné provést diferenciálně diagnostické úvahy oproti následným psychickým poruchám.

Organické a symptomatické psychické poruchy (F0)

Různé formy encefalitidy, traumatické poškození CNS, mozkový nádor, epilepsie, a hormonální poruchy mohou napodobit obraz schizofrenní poruchy. Odlišení je však obyčejně snadné na základě charakteristických somatických projevů nebo laboratorních abnormit. Týká se to hlavně temporální epilepsie a určité lokalizace mozkových tumorů (frontální a temporální lokalizace).

Psychické a behaviorální poruchy vyvolané psychotropními látkami (F1)

Problematické mohou být jak stavy intoxikace, tak abstinenční syndromy s deliriem i bez deliria podstatné je toxikologické vyšetření a dynamika projevů. Nejčastější diferenciální diagnóza bývá toxická psychóza. Amfetaminy, LSD a extáze mohou navodit pozitivní příznaky, PCP může napodobit i negativní příznaky. Takto navozené psychotické poruchy jsou obyčejně krátké, ustoupí během několika dní abstinence příslušné drogy. U vulnerabilních jedinců lze někdy pozorovat přechod v klasickou schizofrenní poruchu.

Poruchy schizofrenního spektra (F2)

Z hlediska léčebného podání antipsychotik není pochybením a ujasnění může přinést průběh onemocnění.

Afektivní poruchy (F3)

Odlišení může být problematické zvláště od mánie a depresivní poruchy s psychotickými rysy. Vodítkem je pochopitelnost a větší srozumitelnost myšlení a jednání. Z terapeutického pohledu se jak u schizofrenie tak uvedených psychotických forem afektivní poruchy preferují AP, takže i eventuální diagnostická nejistota nemusí vést k odkladu terapeutické intervence a nemocného poškodit.

Neurotické poruchy (F4)

V úvahu připadá hlavně dissociativní stupor, u kterého nacházíme průkaz psychogenního působení (nedávná stresující událost, interpersonální a sociální problémy). Obsedantně- kompulzivní syndrom bývá někdy přítomen v iniciální fázi schizofrenního onemocnění a liší se od obsedantně-kompulzivní poruchy bizarností a chyběním náhledu. Deperzonalizační a derealizační syndrom je řídká porucha, která není doprovázena dalšími příznaky.

Poruchy osobnosti (F6)

Diferenciální diagnostika se týká hlavně paranoidní, schizoidní a emočně nestabilní osobnosti. Nejdůležitější pomůckou je pečlivá anamnéza zaměřená na dynamiku projevu. Kromě dekompenzací (zhoršení dominujících charakteristik) jde o trvalou poruchu. U schizofrenie obyčejně dochází v určité fázi ke změně osobnosti, u poruch osobnosti nikoliv. Nejčastěji pokládaná otázka klinickému psychologovi je na diferenciální diagnózu (porucha osobnosti versus psychóza). Výběr metod a způsob jejich použití závisí na psychologovi. Pro diferenciální diagnostiku se používají různé projektivní osobnostní testy (Rorschach – při interpretacích prezentovaných tabulí hledáme psychotické interpretace a dotazníky, např. MMPI, tj. Minnesotský osobnostní).