Vybrané kapitoly z psychiatrie pro zubní lékařství Poruchy příjmu potravy (F50)

Poruchy příjmu potravy jsou v MKN-10 řazeny do kapitoly, která se nazývá „behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory (F50-59)“. Tato skupina zahrnuje poruchy, které souvisí s určitým patofyziologickým mechanizmem, z nichž z hlediska psychiatrické a psychologické praxe se jeví nejzávažnější poruchy příjmu potravy.

Jídlo a vše co s ním souvisí má kromě biologického významu také mnoho psychologických významů (požitek, projev frustrace) a sociálních aspektů. Poruchy příjmu potravy jsou z řady pohledů demonstrací biopsychosociálního modelu psychických poruch. Další významné poruchy sem řazené tj. poruchy spánku a sexuální dysfunkce představují speciální problematiku.

Nepochybně poruchy příjmu potravy se vyskytovaly v různých formách od pradávna, avšak jejich výskyt stoupl v druhé polovině minulého století. V současné době presentují závažný klinický problém. Bulimia nervosa byla popsána jako součást spektra poruch příjmu potravy teprve v r. 1979, nepochybně se však vyskytovala tak dávno, jako mentální anorexie. Nebývala rozpoznávána zřejmě proto, že nebylo viditelně přítomno hladovění. Pokud se týká přejídání („binge eating“), začalo být rozpoznáváno ještě později, i když kompulzivní přejídání bylo v historii známo. Této formě je věnována zvýšená pozornost hlavně v souvislosti se stále se zvyšujícím výskytem obezity. V současné době se dostaly poruchy příjmu potravy i do podvědomí široké laické veřejnosti. Subklinické formy jsou častější v některých profesích (gymnastky, tanečnice, atletky) a některé skupiny populace (učitelé, trenéři) se staly k této poruše vnímavější než kdykoliv před tím.

Termín anorexia nervosa pochází částečně z řečtiny - anorexia tj. ztráta chuti k jídlu a z latinského slova - nervosa, které poukazuje na nervový původ. Termín bulimia nervosa je opět částečně odvozen z řečtiny – bulimia, tj. vlčí hlad a částečně z latiny.

Základem definice poruch příjmu potravy je abnormální chování týkající se příjmu potravy, které vede k medicínským, sociálním a psychologickým důsledkům. Dosažení štíhlosti postupně ovládne život postiženého jedince a stane se dominantou v myšlení, emocích a chování. Toto chování ve svém extrému může ohrožovat jedince.