Jícen Poruchy motility jícnu

Spazmy jícnu

Definice: Spazmus je porucha motorické činnosti jícnu, když značně zvýšená aktivita svaloviny vede ke zpomalení pasáže.

Klasifikace:

Podle místa:

• sfinkterové (horní a dolní ezofagické ústí)
• mimosfinkerové (hlavně v distálních dvou třetinách jícnu)

Podle průběhu:

• akutní (vznikají náhle, trvají krátce – sekundy, minuty, ojediněle hodiny, opakují se jen sporadicky)
• chronické či chronicky intermitentní

Patogeneze:

• Akutní spazmy vznikají při úleku, duševním rozrušení, polknutí horkého nebo ledového sousta, zavádění ezofagoskopu.
• Chronické spazmy jícnu mohou být vyvolány patologickými změnami stěny jícnu (jizvy, záněty, nádory, hernie), změnami v okolí jícnu, onemocněním okolních nebo i vzdálených orgánů (krční páteře, aorty, štítné žlázy, procesy v mediastinu, onemocněním periferního i centrálního i centrálního nervového systému, celkovými změnami organismu), chvatným jídlem, psychickými vlivy.

Příznaky: dysfagie provázená pocitem sevření až bolesti. Regurgitace potravy je zpočátku během jídla, při pozdější dilataci jícnu po jídle, zvýšená salivace. S vývojem dilatace a ezofagitidy – pálení a bolestivost za sternem, vystřelující různými směry, záchvaty kašle až dušení z tlaku naplněného jícnu na průdušnici, foetor ex ore. Stěna dilatované části jícnu bývá ztluštělá, v dilatované části vzniká stagnační ezofagitida.

• Spazmy Killianova ústí: dysfagické potíže, které nemocní lokalizují do jugula. Potrava, hlavně tekutiny, může regurgitovat nosem, jsou pocity úzkosti, tlaku, bolesti. Regurgitací je drážděn i vchod do hrtanu se vznikem kašle i laryngospazmu.
• Spazmy v oblasti kardie: - dysfagie s bolestí za dolní části sterna, regurgitací potravy.
• Spazmy v hrudní části jícnu: jsou buď izolované nebo mnohočetné. Izolované spazmy bývají v blízkosti organických lézí stěny jícnu nebo vznikají drážděním stěny z okolí, mnohočetné spazmy jsou zpravidla proměnlivého rázu a podle značně vyriabilního rtg obrazu byly použity názvy – vlnitý jícen, vývrtkový jícen, etážový spazmus jícnu (syndrom Barsony-Teschendorff) atd. Dysfagické potíže bývají různé intenzity s pocitem tlaku až bolesti.

Diagnostika: anamnéza, rtg vyšetření, ezofagoskopie

Terapie: U sekundárních spazmů má být zjištěna a odstraněna základní příčina onemocnění. Ezofagoskopie sama může ovlivňovat příznivě spazmy neurotiků. Zmírnění obtíží nastává rovněž po dilataci sondou nebo po infiltraci svaloviny jícnu anestetikem. Z medikamentózní léčby se užívají sedativa, ataraktika, sympatikolytika (u spazmů dolního ústí), parasympatikolytika (u spasmů horního ústí). Prokainové obstřiky ganglion stellatum a krční vagosympatické blokády podle Višněvského. Dietní režim. Při neúspěchu medikamentózní léčby je indikována léčba chirurgická, zvláště u spazmů a achalazií dolního jícnového ústí (kardiomyotomie sec. Heller).

Achalazie

Patogeneze: neotevírání svěračů je způsobeno nedostatečnou koordinací jícnových ústí a svalovinou jícnu či hltanu. Cirkulární svalovina oblasti kardie v době postupu sousta nerelaxuje, potrava městná v distální části jícnu. Podobně je tomu při achalazii horního ústí. Rozdíly mezi spazmem a achalazií nejsou zásadní.

Příznaky: achalazie kardie se projevují dysfagií s bolestí za dolní části sterna, regurgitací potravy. Dysfagie u achalazie bývá nebolestivá, ale trvalého rázu - jako synonymum pro achalazii kardie bývá v literatuře používáno názvů: kardiospazmus, dyskinesis oesophagi, phrenospasmus, dysphagie spastica, idiopatické rozšíření jícnu apod.

Hypotonie, atonie jícnu

Patogeneze: lehce snížený tonus jícnových ústí i stěn je fyziologický u kojenců a starých lidí. Hypotonie stěn jícnu bývá zpravidla u dilatovaného jícnu nad stenózami. Vlastní neurogenní hypotonie až atonie jícnu vzniká u lézí centrálních (nejčastěji bulbárních) nebo periferních (poškození n. vagi infekcí, intoxikací, nádorem, úrazem, chirurgicky).

Příznaky: závisí na stupni poškození a případném sdružení s poškozením inervace hltanu a hrtanu. Jsou různě výrazné polykací potíže, regurgitace, možnost aspirace je značná, zvláště při přidružených inervačních poruchách hrtanu.

Terapie: zjištění základního onemocnění, nemocnému se zavádí výživná sonda.