Dětská anesteziologie a resuscitace | Dětská chirurgie | Dětské infekční lékařství | Dětská radiologie | Dětská neurologie | Dětské oční lékařství | Dětská onkologie | Dětská otolaryngologie | Pediatrie | Genetika

Jícen Klinická anatomie a fyziologie jícnu

Klinická anatomie jícnu

Stěna jícnu má čtyři vrstvy: slizniční, podslizniční, svalovou a adventicii.

  • Sliznice jícnu je naskládána v podélné řasy, je tvořena mnohovrstevným dlaždicovým epitelem.
  • Svalovina jícnu má dvě vrstvy – vnitřní cirkulární a zevní podélnou. Nad horním svěračem (Killianův) jícnu dorzálně vytváří m. constrictor pharyngis inferior anatomicky oslabené místo (Laimerův trojúhelník), kde může dojít tlakem potravy k vytvoření výchlipky jícnu (Zenkerův divertikl).

Tloušťka stěny jícnu kolísá od 2 do 5 mm. Jícen je dlouhý asi 25-30 cm u dospělého člověka. Jeho začátek je ve výšce chrupavky prstencové a šestého krčního obratle. Jícen probíhá před páteří k žaludku, do něhož ústí kardií ve výšce 11. hrudního obratle. Killiánovo ústí i kardie mají vlastní uzávěrové mechanizmy se stálým tonusem, které zabraňují vnikání vzduchu při dýchání a refluxu žaludečních šťáv.

Zúžení jícnu:

  • Horní - pars fundiformis hltanového svěrače a Killiánův svěrač. U kojence je vzdálen od dolního řezáku 7 cm, u desetiletého dítěte 12 cm a u dospělého 16 cm.
  • Střední - způsobuje tlak aortálního oblouku a levého hlavního bronchu v místě překřížení s jícnem.
  • Dolní - je na aborálním konci jícnu a je způsobeno jeho prostupem bránicí a kardií. Úžina je v místě vstupu do žaludku. U kojenců je vzdálena asi 21 cm od dolních řezáků u desetiletého dítěte 27 cm a u dospělého asi 40 cm.

Topografie jícnu

  • krční část - od C6-Th1, vpředu spojenou s hrtanem a průdušnicí, po stranách se nachází laloky štítné žlázy a velké krční cévy a nervy, vzadu krční páteř.
  • hrudní část - je nejdelší, probíhá mediastimen od Th1-Th7-8. V předním mediastinu je trachea s bifurkací, srdce a velké cévy, v zadní mediastinu jsou uloženy nn.vagi, vv.azygos a hemiazygos, sympaticus a ductus thoracicus. Vztah jícnu k velkým cévám, aort. oblouku, pericardu a pleuře se mění v jednotlivých fázích jeho průběhu, čímž se vysvětluje složitý klinický obraz příznaků při jeho perforaci.
  • břišní část - je nejkratší, hiatus oesophageus je oválný nebo kruhový a je umístěn ve výši Th 9-11.

Inervace jícnu

Nn.reccurentis v krční části jícnu.

Větve krčního a hrudního sympatiku a nn. vagi v části hrudní a břišní. Předpokládá se, že vagus je dilatátorem a sympatikus konstriktorem jícnových ústí. V mimosfinkterové oblasti je tomu naopak. Kaudální úsek jícnu a kardie mají jak cholinergní tak adrenergické receptory, které podle převahy vlivu sympatiku nebo parasympatiku regulují otevírací a zavírací pochody kardie.

Klinická fyziologie jícnu

Příjem potravy - polykacím reflexem je sousto přesunuto do jícnu. Stěna jícnu je do značné míry elastická a posun sousta je prováděn aktivními stahy svaloviny.