Neurologické vyšetření Elektromyografie Kondukční studie motorického periferního nervu

Kondukční technika umožňuje hodnocení distální a proximální kondukční latence a rychlost vedení vzruchu periferním nervem motorickým nebo senzitivním.

Stimulace periferního nervu se provádí pomocí elektrického stimulátoru v průběhu jeho kmene – zde u n. tibialis je distální simulace prováděna za vnitřním kotníkem a proximální v oblasti popliteální jamky. Snímání se provádí pomocí povrchových elektrod ze svalu inervovaného příslušným vyšetřovaným nervem, zde z m. abductor hallucis.

Snímanou odpovědí u motorického nervu je tzv. složený svalový akční potenciál (CMAP) neboli M-vlna. Hodnotíme latenci při distální stimulaci (zelená odpověď – stimulace n. tibialis za vnitřním kotníkem, dLAT zde 5,2 ms) a proximální stimulaci (červená odpověď – stimulace n. tibialis v popliteální jamce, zde 15,3 ms).

Pro výpočet rychlosti vedení je nutné změřit vzdálenost míst distální a proximální stimulace (tzv. distance).

Rychlost vedení je pak spočítána dle vzorce : MCV [m/s] = distance[mm] / doba vedení [ms] . Zde rychlost vedení n. tibialis je 48,5 m/s. Dále hodnotíme i amplitudu (AMP), areu (AREA), trvání (DUR) a tvar CMAP.

Naměřené  data srovnáváme s normami zdravé populace, u dětí dané i věkem. Při postižení periferního nervu dochází ke zpomalení vedení (prodloužení distální motorické latence, snížení rychlosti vedení), případně i bloku vedení, a také ke snížení amplitudy CMAP, nebo i změny jeho tvaru (chronodisperze).