Vybrané kapitoly z psychiatrie pro zubní lékařství Výskyt, průběh, prognóza

Depresivní porucha

Depresivní porucha je již dnes ve vyspělých zemích jednou z hlavních příčin vedoucích k neschopnosti („disability“ dle SZO - jakékoliv omezení nebo ztráta schopnosti zabývat se normálními aktivitami pro danou poruchu) tvoří psychické poruchy. Dle odhadu se deprese stane druhou vedoucí příčinou neschopnosti, morbidity a mortality ve světě v r. 2020 hned za ischemickou chorobou srdeční.

Celoživotní prevalence deprese je vyšší u žen (10 až 25%) než u mužů (5-12%). U žen se vyskytují některé specifické formy depresivní poruchy, například poporodní deprese (u které předpokládáme pohlavně specifický patofyziologický spouštěč související s deficitem estrogenů). Těhotenství a období po porodu je pro ženu vysoce rizikové pro rozvoj deprese. Deprese v graviditě může mít řadu důsledků: špatnou komplianci v prenatální péči, riziko sebepoškození a suicidia, škodlivé užívání nikotinu, alkoholu a dalších drog, zvýšené riziko komplikací (hypertenze, preeklampsie, časté užití analgezie, předčasný porod). Optimální by byla časná diagnóza a léčba (screening v porodnicích) a intervence u vysoce rizikové populace (u žen s poruchami nálady v anamnéze, se špatnou sociální situací) formou psychoterapie a edukace. Prevalenci deprese ovlivňují i kulturní tradice. Nejmenší počet depresivních osob (1-2%) byl zjištěn v Japonsku a Číně.

Deprese je spojena s celým spektrem psychologických, sociálních a medicínských problémů (častější návštěvy lékaře, vyšetřování vágních somatických potíží, preskripce analgetik).

Řada depresí ustoupí bez léčby. Průměrná délka trvání neléčené deprese je přibližně 20 týdnů. Každá prodělaná epizoda zvyšuje riziko vzniku dalších. Riziko opětného rozvoje deprese je po první epizodě 50%, po čtvrté 80- 90%. Přes možnost spontánní úzdravy je nutné depresi léčit pro riziko recidiv a chronicity, ekonomický dopad (funkční narušení u deprese je srovnatelné se somatickými chorobami), sníženou kvalitu života a pro riziko suicidia.

Depresivní porucha vede často k dokonané sebevraždě. Udávaná prevalence dokonaných suicidií je 10 - 20/100 000 ročně, suicidálních pokusů je zhruba 15 krát více, většina je spojena s psychickou poruchou, nejčastěji s afektivní poruchou, psychotickou poruchou nebo s primárním či komorbidním abúzem alkoholu a návykových látek. Minimálně 50% těch, kteří suicidují, trpí depresí. Celoživotní riziko dokonaného suicidia pro depresivní poruchu se dnes pohybují nejspíše v rozmezí 3,4 – 6 %.

Je zajímavé, že u dokonaných sebevražd byla méně než 1/3 léčena psychiatry, daleko více jich bylo v kontaktu s lékařem primární péče. Adekvátní antidepresivní léčba byla u velmi malého počtu. Již z těchto údajů vyplývá, že nejlepší prevencí suicidálního jednání u afektivních poruch je včasná diagnostika a adekvátní léčby.

Bipolární porucha (maniodepresivní psychóza dle starší klasifikace)

Celoživotní prevalence se pohybuje mezi 1 - 2 % dospělé populace ( pokud budeme zvažovat celé bipolární spektrum, bude toto procento vyšší) a tvoří 10 – 20 % všech poruch nálady.

Přetrvávající symptomy v období mezi epizodami jsou spojeny s čtyřikrát větším rizikem recidiv. 67 % nemocných s hypománií progreduje do mánie a 39 % s podprahovou depresí do depresivní poruchy. 60-70 % manických a hypomanických epizod okamžitě předchází nebo následuje po depresivní epizodě. Dvouleté riziko rekurence je cca 50 % , pětileté riziko až 70% přes adekvátní farmakoterapii. Opožděné zahájení léčby stabilizátory nálady je spojeno se zvýšeným počtem rehospitalizací a suicidálních pokusů.

Sociální, rodinná, a pracovní dysfunkce je normou, zarážející je relativně vysoký rozdíl mezi dosaženým vzděláním a postavením v zaměstnání. Dle různých údajů je téměř polovina nemocných s bipolární poruchou nezaměstnaných. Stresové životní události mohou vyprovokovat relaps, jsou častější u recidivujících a liší se ve svém potenciálu precipitovat depresivní nebo manickou epizodu. Rozvoj mánie/hypománie častou souvisí s událostmi, které narušují cyklus spánek- bdění.