Víčka a očnice Onemocnění očnice u dětí Záněty očnice u dětí
Orbitocellulitis
Akutní difúzní nehnisavý zánět orbitální pojivové tkáně patří mezi absolutně nejčastější patologii očnice se kterou se můžeme v dětské oftalmologii setkat. Toto onemocnění vzniká většinou přestupem infekce nebo toxicko-infekčním působením akutních nebo chronických zánětů paranazálních dutin. Nejčastějšími původci jsou Haemophilus influenzae a para-influenzae, Streptococcus pneumoniae a Staphylococcus aureus. Klinický obraz se vyznačuje typickým souborem příznaků: bolestivý zánětlivý edém víček, chemóza spojivky, exiální protruze bulbu, výrazně omezená hybnost bulbu, mírná alterace celkové stavu s horečkou, eventuálně zdruření regionálních mízních uzlin. Laboratorně bývá zjištěna leukocytóza, zvýšená hodnota CRP, zvýšená sedimentace. Všechny tyto příznaky jsou vyjádřeny méně intenzivně než je tomu u akutní hnisavé flegmóny očnice. Na CT snímku kromě zánětlivého zduření očnicové tkáně s protruzí bulbu nacházíme nejčastěji sinusitidu etmoidální (60%), maxilární (30%) a frontální (10%). Zánětlivé zduření v CT obraze se projevuje difúzním vyrovnáním kontrastu mezi orbitálním tukem a ostatními tkáněmi a jejich neostrou a smazanou kresbou. Každá orbitocelulitida u dětí je důvodem k hospitalizaci, provedení CT vyšetření, a zahájení léčby intravenozně podávánými antibiotiky ve spolupráci s ORL specialisty. Ve 2/3 případů je konzervativní léčba úspěšná, přibližně u 1/3 dětí je třeba endonazální chirurgická sanace postižených paranazálních dutin otorinolaryngologem. Z podávaných antibibiotik se osvědčují zejména cefalosporiny I.a II. generace, linkosamidy, aminoglykosidy. Neléčená nebo nedostatečně léčená orbitcolelulitida může přejít ve flegmónu očnice.
Flegmóna očnice je akutní hnisavý difúzní zánět obsahu očnice, způsobený nejčastěji stafylokoky, pneumokoky a streptokoky, raritně pak jinými mikroorganizmy. Klinické příznaky jsou podobné jako u orbitocelulitidy, ale rozdíl je v rychlejším nástupu intenzívní alterace celkové stavu s vysokou horečkou. Zánětlivé zduření víček je až prknovitě tuhé. Axiální nereduktibilní protruze téměř nehybného bulbu je výraznější. Rohovka je ohrožena expoziční a neuroparalytickou keratopatií. Může být značný pokles vizu, na očním
pozadí zduřelý terč zrakového nervu typu městnavé papily nebo intraokulární neuritity či perineuritidy. Život ohrožující komplikací je trombóza sinus cavernosus, meningitida, mozkový abscess a celková sepse. Léčba musí být dosti energická kombinací intravenozně podávaných antibiotik ve vysokých dávkách, jejichž účinnost musí být ověřena citlivostí zjištěného infekčního agens na antibiotika.
Orbitální absces vzniká nejčastěji ze subperiostálního abscesu stěny paranázalní dutiny postižené hnisavou sinusitidou, kolikvací flegmonozního infitrátu nebo kolem cizího tělesa v očnici po traumatu. Protruze bývá spojena s dislokací podle lokalizace abscesu. Absces se může provalit píštělí do fornixů nebo na kůži víček. Léčba spočívá v intravenózní aplikaci antibiotika, incizi abscesu po zjištění přesné lokalizace CT vyšetřením. Nutností je drenáž s opakovými výplachy antibiotikem a roztokem Betadiny. Extirpace cizího tělesa po rozšíření vstupního kanálu a sanace hnisavé sinusitidy ve spolupráci otorinolaryngology.
Osteomyelitis maxillae u kojenců je dnes velmi vzácné až raritní onemocnění charakterizované zánětlivým zduřením jedné tváře, dolního víčka , chemózou spojivky
a protruzí. Může imitovat počínající flegmónu očnice nebo hnisavou dakryocystitidu. Patognomické je zánětlivé zduření dásňového výběžku s nekrotickou píštělí v dutině ústní. Tento zánět byl dříve vyvolán stafylokoky hematogenní cestou nebo přenosem infekce při kojení v případě hnisavé mastitidy u matky.
Mykotické a parazitární záněty očnice se u dětí v našich podmínkách nevyskytují. Velmi vzácnou výjimkou mohou být orbitální mukormykóza a aspergilóza u dlouhodobě imunosuprimovaných dětí po transplantacích a při léčbě závažných onkologických onemocnění.
