Hrtan a průdušnice Vyšetřovací metody hrtanu a průdušnice Vyšetření tracheobronchiálního stromu
Anamnéza: dominantní symptomy dysfunkce dýchacích cest jsou dyspnoe, kašel, chrapot, stridor, přidružují se potíže s polykáním a bolestivé polykání. Důležité je zjistit dobu kdy potíže začaly, frekvenci a intenzitu.
Fyzikální vyšetření: auskultace, funkční plicní testy (Tidal volume, Residual volume, Total lung capacity (TLC), Forced vital capacity, Functional residual capacity, Forced expiratory volume at 1 second, The ratio of forced expiratory volume at 1 second to forced vital capacity), polysomnografie (EMG, EEG,EKG, electrooculografie, nasal and oral airflow, re-spiratory movements and effort, saturace, poloha při spánku, monitorace akustických projevů při spánku)
Zobrazovací metody:
RTG: Předozadní a boční snímek je často využívaný jako skríning u pacientů s podezřením na onemocnění dýchacích cest. RTG snímek je užitečný při odhalení patologického procesu, který způsobuje deviaci event. zůžení dýchacích cest. Boční snímek lze provést v inspíriu i expíriu. RTG snímek je vhodný i k diagnóze procesu v retrofaryngeálním prostoru (infekce, absces, tumor). Zúžení dýchacích cest je patrné při subglotické stenóze, tracheální stenóze. Otok epiglottis je patrný na bočním snímku. Prostý snímek je vhodný na indentifikaci cizího tělesa. Kontrastní cizí tělesa jsou patrné, nekontrastní způsobí obstrukci event. zůžení a nerovnost v dýchacích cestách. Může být patrný i posun mediastina v expirační fázi s posunem na nepostiženou stranu.
Fluoroscopie: Vyšetření se často využívá při diagnostice sleep apnoe syndromu. Je doplněním RTG snímku.
Kontrastní radiografie: Vyšetření pomocí kontrastní látky (náplň bronciálního stromu kontrastní látkou, event polknutí kontrastní látky). Využívá se při zobrazení gastroesofageálního refluxu, aspirace, tracheosofageální fistuly, cizího tělesa.
Arteriografie: Využívá se k detekci anomálií velkých cév a vaskulárních tumorů.
CT: v axiální a koronální projekci. Je metodou volby u traumat, vývojových abnormalit, nádorů, cizích těles. CT s kontrastem pomáhá při diagnostice vaskulárních lézí, abscesů a pod. Nevýhodou CT je vysoká cena, vysoká radiační zátěž, statický obraz. Ultrarychlé nebo cine CT umožňuje dynamické vyšetření dýchacích cest.
Virtuální bronchoskopie: Využívá se u těžce nemocných pacientů, u pacientů s koagulopatiemi, k diagnostice neoplastických i non neoplastických onemocnění, k vyloučení chronického cizího tělesa apod. Je to metoda neinvazivní a nevyžaduje celkovou anestézii. Použití virtuální bronchoskopie je vhodné při onemocnění dýchacích cest a hrudníku. Jedná se o trojrozměrnou rekonstrukci CT scanů (tloušťky 1mm). Vyšetření lze doplnit i aplikací i.v. kontrastní látky (při podezření na neoplázii a především k diagnóze extraluminální patologie). K diagnostice tracheomalácie nebo kolapsu dýchacích cest lze využít dynamické inspiračně – expirační zobrazení.
MRI má stejné výhody při vyšetřování dýchacích cest jako CT. MRI nevyužívá ionizační záření a zobrazí anatomické struktury v různých rovinách, má vynikající rozlišovací schopnost. Kost se na MR snímcích nezobrazuje, proto pro zobrazení skeletu je metodou volby CT. MR angiografie při vyšetření vaskulární lézí.
Ultrasonografie: Je vhodná na vyšetření solidních útvarů, cyst, abscesů, lymfadenopatií, které můžou způsobit zůžení dýchacích cest. V posledních letech se využívá i vysokofrekvenční endoluminální ulatrasonografie.
Nukleární vyšetřovací metody: Používají se především k diagnostice nádorů, využívají radioaktivně značené látky (SPECT, PET).
Bronchoskopie: je endoskopické vyšetření trachey a bronchiálního stromu. Podle druhu endoskopu rozlišujeme bronchoskopii rigidní a flexibilní. Podle indikace provádíme bronchoskopie diagnostické a terapeutické.
Rigidní bronchoskopie: provádíme v celkové anestézii. Pevný tubus zavádíme ústy, pacient leží na zádech s mírně zakloněnou hlavou. Orientační body při zavádění tubusu jsou uvula a epiglottis. Po nadzvednutí epiglottis vidíme glottis a po zasunutí tubusu mezi hlasivky tracheu a větvení bronchiálního stromu vpravo i vlevo. Pacient je intubovaný bronchoskopem, přes který ventilujeme a podáváme inhalační anestetika, současně provádíme terapeutický výkon (odstranění cizího tělesa, dilataci stenózy, parciální resekci eventuálního tumoru bronchu nebo trachey). Cizí tělesa odstraňujeme zásadně pomocí rigidní bronchoskopie v celkové anestezii.
Flexibilní bronchoskopie: používáme při diagnostice onemocnění tracheobronchiálního stromu. U dětí je provádíme v celkové anestézii. Tubus můžeme zavádět nosem, nebo ústy. Orientační anatomické struktury jsou stejné jako u rigidní bronchoskopie. Při patologickém nálezu v tracheobronchiálním stromu můžeme pak speciálním instrumentáriem provádět diagnostické úkony - biopsii, laváže, aspirace, abraze, transbronchiální punkce pro získání materiálu k histologickému vyšetření.
