U člověka začíná zub prořezávat v tzv. preeruptivní fázi, v období, kdy je dokončený vývoj korunky a začíná vývoj kořene. Zub prořezává intraoseálně a jsou zde důležité dva faktory: resorbce tkání, které leží mezi korunkou zubu a dutinou ústní a vytvoření cesty erupce. Dále musí erupční síla být generalizovaná tak, že se zub pohybuje vertikálně. Proces je regulován růstovým faktory.

Erupce je řízena řadou metabolických procesů v alveolární kosti a můžeme ji charakterizovat jako koordinovanou resorbci kosti a otevření erupční dráhy na jedné straně mesenchymového zubního váčku a tvorbu trabekulární kosti na jeho opačné straně. Pojivová tkáň zubního vaku je bohatá na fibroblasty, rovněž k výrazným změnám dochází v síti tenkých vlásečnic pod sklovinným epitelem. Váček, který je mesenchymálního původu obklopuje zárodek do konce vývoje celého zubu a dává vzniknout cementu kořene a závěsnému aparátu zubu. Epitelový pohárek pak ze zubní lišty vytváří zubní korunku. V cévní sítí pod tímto sklovinným epitelem dochází ke shlukování mononukleárních buněk a to v místech, kde bude resorbce kosti. Tyto buňky jsou považované za předchůdce osteoklastů. Na stěnách kostních krypt jsou mnohojaderné osteoklasty a vřetenovité osteoblasty. Osteoklasty svými enzymy obdobně rezorbují i kořeny dočasných zubů.

Rezorbční činnost může být jinými činiteli eliminována a inhibována (protetin 167 kDa). Lokálními růstovými faktory jsou transformující růstový faktor β1 (TGF) a epidermální růstový faktor (EGF). Oba jsou produkovány právě dentálním folikulem a jeho okolím. První faktor nejspíše přitahuje mononukleární buňky z periferní krve do zubního vaku a oba zvětšují expresi interleukinu ve vnější části orgánu skloviny, rozpouštějí krystaly apatitu a štěpí demineralizovanou kostní matrix a tak resorbují kost.