Zánětlivé komplikace mohou nastat šířením zánětu z ponechaných zbytků infikovaného perikoronárního zubního vaku nebo periapikálního granulomu. Možná je i infekce poextrakčního hematomu. Po extrakcích dolního třetího moláru se zánět může šíříit do okolních měkkých tkání per continuitatem (retromolární prostor), ale i cestou lymfatickou do prostoru na zevní i vnitřní stěně mandibuly. Při přestupu do submandibulárního prostoru (uložení molárů pod úponem m. mylohyoideus) se zánět šíří i dále štěrbinovitými prostory vyplněnými řídkým vazivem a tukovou tkání, často také do parafaryngeálního prostoru. Právě šíření do tohoto prostoru vytváří u zánětlivých komplikací vycházejících od třetích molárů výrazné nebezpečí často i pro velmi mladé pacienty. Prostor parafaryngeální má velmi úzký vztah právě i k prostoru submandibulárnímu a z něho se velmii často do něj propaguje. Nebezpečí při postižení parafaryngeálního prostoru je v možnosti sestupu zánětu podél velkých cév (a.carotis interna a v. jugularis interna) do předního mediastina. Mezi páteří a stěnou faryngu do spatia retrofaryngeálního a dále mezi páteří a esofagem až do zadního mediastina. Právě akutní hnisavá mediastinitída vyvolaná virulentní smíšenou aerobní a anaerobní odontogenní infekcí má přes všechny komplexní léčebné postupu vysokou mortalitu. Takto rozšířený zánět sestupuje po krku k jugulu ,kde je obvykle zduření a infiltrace. Probíhá velmi rychle (několik hodin) a při pozdním otevření prostorů incizemi a kontraincizemi vzniká septický šok se všemi nepříznivými důsledky pro nemocného. Nelze opomenout možnost šíření infekce z prostoru pterygomandibulárního, kam je aplikována svodná anestezie, po nesprávné ošetření místa vpichu, či zavlečení infekce jehlou apod. Nejběžnější je však šíření zánětu na zevní plochu mandibuly pod m. masseter. Tyto záněty lze otevírat z inraorálního přístupu a dobře drénovat.

Ošetření kolemčelistních zánětů se řídí postupy a způsoby běžnými pro jejich chirurgické ošetření a antibiotickou a protizánětlivou léčbu.

 Také v případech obtížných chirurgických extrakcí v kosti retinovaných zubů je „preventivní“ (tzn. před vypuknutím infekce) podání antibiotik vzhledem k bakteriemi kolonizovanému prostředí dutiny ústní na místě. Vhodné jsou např. potencované aminopeniciliny, makrolidy a linkosamidy (např. Augmentin 625 mg á 8 hod, Roxithromycin 150 mg á 12 hod, Dalacin C 300 mg á 12 hod.). 

Nejúčinnější v prevenci infekce je šetrná, aseptická operační technika. Nicméně profylaktické podání antibiotik je absolutně indikované u pacientů ohrožených infekční endokarditidou (stantardně 2 g ampicilinu p.o. 1/2 - 1 hod před zákrokem) a imunosuprimovaných.