Výukové texty Infekce přenášené vzdušnou cestou Bakteriální Stafylokokové infekce
Etiologie: grampozitivní stafylokoky: koaguláza-pozitivní Staphylococcus aureus a koaguláza-negativní stafylokoky (S. epidermidis, S. hominis, S. saprophyticus a další).
S. aureus produkuje řadu exotoxinů a enterotoxinů.
ID: 1 až 3 dny
Klinické projevy:
Asymptomatické intermitentní nosičství je velmi časté.
Kožní projevy (SSTI = skin and sof tissue infections) se dělí dle anatomických struktur, které jsou postiženy:
- Epidermální infekce: impetigo
- Infekce povrchové vrstvy dermis: folikulitida
- Infekce hluboké vrstvy dermis: furunkl, karbunkl a hnisavá hydradenitida
- Infekce měkkých tkání: celulitida, fasciitida a pyomyositida
Stafylokokové impetigo se vyskytuje hlavně u dětí na exponovaných částech těla (končetiny, tváře). Začíná makulou, která přechází do vezikuly s hnisavým obsahem a zarudlým okolí. Buly jsou výsledkem působení epidermolytického toxinu.
Folikulitida je pyodermie, která postihuje vlasový folikul a nejbližší okolí. Manifestuje se jako série bolestivých zarudnutí s indurovanou spodinou.
Furunkl a karbunkl jsou zánětlivá postižení vlasových folikulů hlouběji v dermis, velikosti 1 až 2 cm, z bolestivého uzlíku po prasknutí nebo chirurgické incisi vytéká žlutavý hnis. Karbunkl postihuje několik vlasových kořenů současně.
Hydradenitida je hnisavá infekce potních žláz, manifestující se nejčastěji v axile, na perineu jako soubor furunklů.
Celulitida a fasciitida se manifestují výraznou bolestivostí, horečkou a zarudnutím, nelze je klinicky odlišit od stejných postižení jiné etiologie (např. streptokokové nebo způsobené gramnegativními bakteriemi).
Syndrom toxického šoku (TSS, Toxic shock syndrome) byl dříve považován za stafylokokovou spálu, incidence vzrostla v 80. letech 20. století s používáním menstruačních tamponů u mladých dívek a žen.
Jeho výskyt se spojen s toxinem syndromu toxického šoku 1 (TSST-1). Do dvou dnů se objeví vysoká horečka, hypotenze, edém z hypoalbuminémie a morbiliformní exantém s následnou deskvamací. Toxin působí lokálně, hemokultura je obvykle negativní.
Stafylokokový syndrom opařené kůže (SSSS, Staphylococcal scalded skin syndrome, Ritterova nemoc) je povrchové kožní postižení s tvorbou lokálních puchýřů až po generalizovanou opařenou kůži. Tekutina puchýřů je čirá. Povrchové vrstvy se odlučují třením. Způsoben je exfoliativními toxiny (ETC a ETD). Červená spodina je výsledkem neustálé exprese toxinů. Může se objevit v malých epidemiích jako nozokomiální nákaza. Lokalizovaná forma je někdy řazena k bulóznímu impetigu. Prognóza je v dětském věku dobrá, mortalita je méně než 5 %.
Pemphigus neonatorum popsán v kapitole VIII. Infekce v těhotenství a u novorozenců
Stafylokoková pneumonie má stejné klinické projevy jako ostatní bakteriální pneumonie, typická je tvorba abscesů a pleurálních empyémů.
Endokarditida stafylokokové etiologie se obvykle projevuje jako septický syndrom s horečkou, tachykardií a hypotenzí. Dyspnoe může být v důsledku septické embolizace plicnice při pravostranné endokarditidě. Z nespecifických projevů se objeví pleurální bolest a bolest v zádech, ze specifických nově vzniklý srdeční šelest a embolické kožní léze nebo petechie.
Osteomyelitida při hematogenně vzniklé infekci začíná v akutní fázi zimnicí, horečkou a lokální bolestivostí, chronická osteomyelitida se rozvíjí měsíce a má mírné známky zánětu.
Stafylokokové enterotoxikózy jsou popsány v kapitole I. Alimentární nákazy
Komplikace: v průběhu endokarditidy se může rozvinout meningitida nebo jiné neurologické komplikace a septická embolizace. Septická artritida je častější u dětí, může být iatrogenní po punkci nebo artroskopii nebo se rozvíjí po hematogenním rozsevu (u dětí s revmatoidní artritidou nebo diabetes mellitus).
Laboratorní nálezy: u těžkých lokalizovaných infekcí či šoků vysoké zánětlivé parametry.
Diagnostika: kultivace hnisu, stěru z kůže, tkáně, likvoru, hemokultury nebo průkaz toxinů.
U pneumonie jsou na rtg snímku multilobární infiltráty, u endokarditidy je nález na echokardiogramu, u meningitidy jsou v likvoru polymorfonukleární leukocyty, je zvýšená bílkovina, laktát a nižší glukóza. Artritida má sonografický nález výpotku, u osteomyelitidy jsou ložiska na CT.
Léčba: antistafylokokové peniciliny: oxacilin, methicilin, u MRSA glykopeptidy (vankomycin, ale jsou i VRSA kmeny), oxazolidinony (linezolid), u starších dětí glycylcykliny (tigecyklin).
