Výukové texty Infekce v těhotenství a u novorozenců

Ženy jsou v průběhu těhotenství vystaveny celé řadě patogenních agens. Rozvoj infekce je stejně častý jako mimo těhotenství. Výjimkou je zvýšené riziko infekce plodu. Některá patogenní agens mají zvýšenou afinitu k trofoblastům placenty, kde způsobí zánět s následnou infekcí plodu. Infekce může proběhnout prenatálně, perinatálně nebo v neonatálním období.
Přenos infekčního agens z matky na plod je označován jako vertikální.

Prenatální (intrauterinní, kongenitální, vrozené) infekce se dělí na embryopatie a fetopatie dle období gravidity, ve kterém k postižení dochází.

Embryopatie vznikají v I. trimestru gravidity a jsou charakterizovány teratogenními malformacemi. V období blastogeneze proniká agens do zárodku a dojde většinou k jeho odumření. Ve stadiu organogeneze (2. až 12. týden) dochází k přenosu agens z matky na plod hematogenní cestou, nicméně není plně vyvinuta placenta včetně fetoplacentárního oběhu, což omezuje přestup agens na plod. Uplatňují se hlavně virová agens a Toxoplasma gondii.

Fetopatie vznikají od 4. měsíce gravidity a nevyskytují se u nich anatomické odchylky, je narušena obvykle funkce postižených orgánů. K přenosu dochází hematogenní cestou a krátce před porodem i ascendentně. Do fetoplacentárního oběhu pronikají především intracelulárně uložená patogennní agens (viry, listerie a T. gondii).
Fetální teratogeneze má multifaktoriální příčiny včetně genetiky, léků i vlivů prostředí.

Výsledkem infekce v těhotenství může být:

1. Potrat, předčasný porod nebo smrt novorozence
2. Porod novorozence s nízkou porodní hmotností, která je důsledkem intrauterinní retardace růstu nebo předčasného porodu
3. Teratogenní malformace – nejlépe zdokumentovaným teratogenem je virus zarděnek. Intrauterinní infekce plodu musí být zdokumentována izolací agens, detekcí jeho antigenu nebo genomu, signifikantním vzestupem titru protilátek nebo průkazem specifickým IgM protilátek u novorozence.
4. Aktivní kongenitální infekce – objevuje se ještě před narozením a infekční agens je přítomno i po narození. Jako chronická kongenitální infekce může být označen stav, kdy infekce probíhá nejméně měsíc před porodem a perzistuje i po narození.
5. Orgánové postižení – výsledkem některých infekcí plodu je orgánové postižení, např. mozku, oka (kongenitální toxoplasmóza), bez teratogeneze.
6. Žádné postižení – příkladem je CMV infekce, která proběhne inaparentně a nezpůsobí žádnou nemoc či orgánové postižení

Prenatální (intrauterinní) infekce
Chronický kongenitální syndrom je definován jako nejméně měsíc trvající infekce, jehož příznaky byly patrné již při narození. Chronický kongenitální syndrom může probíhat jako aktivní infekce se známkami aktivní zánětlivé odpovědi nebo se známkami vyhojení. Jiné chronické kongenitální infekce mohou jevit příznaky kongenitální anomálie nebo příznaky orgánového postižení jako důsledek proběhlé infekce.
Dřívější mnemotechnická pomůcka TORCH jako zkratka anglických názvů nejčastěji se vyskytujících kongenitálních syndromů (toxoplasmosis, other = jiné: hlavně syphilis; rubella, cytomegalovirus, herpes) je dnes nahrazena akronymem „ CHEAP TORCHES“, který pouze rozšiřuje seznam původců, kteří mohou být příčinou kongenitální nebo perinatální infekce, nemají však stejné klinické projevy.

C Chickepox (neštovice)
H Hepatitis B, C, E
E Enteroviruses
A AIDS (HIV)
P Parvovirus B19
T Toxoplasmosis
O Other (GBS = streptokoky skupiny B, Listeria, Candida, Mycobacterium tuberculosis, LCMV = virus lymfocytární choriomeningitidy)
R Rubella (zarděnky)
C Cytomegalovirus
H Herpes simplex virus
E Everything else sexuelly transmitted (všechno ostatní sexuálně přenosné, gonorrhoea, Ureaplasma, Chlamydia, papillomavirus)
S Syphilis