Vybrané kapitoly z psychiatrie pro zubní lékařství Pacient ve stomatologické ordinaci

Výše popsaná problematika se týká situací u jakéhokoli lékaře obecně. U zubního lékaře má komunikace s pacientem svá specifika. Řada osob bez příznaků psychické poruchy projevuje v situaci vyšetření a ošetření zubním lékařem určité prvky v jednání, které by se daly laicky interpretovat jako psychická alterace. Většinou je to dáno tím, že stále i přes nové postupy a možnosti kvalitní analgezie v zubním lékařství panuje v obecné populaci hluboce zakořeněné přesvědčení, že zubní ošetření je vysoce nepříjemná a bolestivá záležitost. Pacienti tedy tyto předpoklady anticipují a logicky se dostavují obavy, strach i masivní úzkost. Zde je na místě vhodný psychologický přístup i edukativní pohovor.

Současná doba obrací pozornost ke zvýšené péči o chrup a dochází k rozvoji řady moderních metod, které mají za cíl zlepšit funkční i estetický vzhled. K dobrému společenskému postavení dokonalý bělostný chrup patří. Výhodou tohoto trendu je nesporně skutečnost, že dnes se již nemusíme zabývat psychickými problémy, zejména pocity méněcennosti, dětí a mladistvých nosících ortodontické aparáty. Za nevýhodu lze považovat určité typy pacientů, kteří opakovaně vyjadřují nespokojenost s výsledky ortodontických i dalších zákroků.

Mezi tyto problémy patří i neschopnost vyrovnat se zubními náhradami, které mohou někteří jedinci pociťovat jako cizí a opakovaně ventilují svoji nespokojenost, dožadují se neustálých úprav a stěžují si na jejich nefunkčnost, i když z objektivního hlediska není shledán žádný defekt. Ztráta chrupu mění výraz obličeje, což je často těžko přijímáno už proto, že dotyčnému připomíná přibývající věk.

Nejen u zubního lékaře, ale v lékařských ordinacích obecně pacienti často zatají, že jsou psychiatricky léčeni a užívají psychofarmaka. Je to dáno tím, že psychiatrie s sebou stále nese určité stigma, kterému se každý chce vyhnout. Zkušenost našich pacientů, kteří se setkali s nevhodným přístupem zdravotníků poté, co o sobě sdělili, že jsou v péči psychiatrů, je dostatečně výmluvná. Přitom se ale při zatajení užívání psychofarmak vystavují riziku nevhodných lékových interakcí (např. antidepresiva IMAO a lokální anestetika, nebo zvýšená krvácivost při dlouhodobém užívání SSRI). Navození atmosféry důvěry a diskrétnosti může napomoci odbourat tyto zvyklosti.

Dalším problémem může být doporučení psychologicko-psychiatrické pomoci nemocným, kteří jeví příznaky duševní poruhy. Tito jedinci jsou obzvláště citliví na takové vyjádření a nešetrné sdělení, že jejich problémy „patří na psychiatrii“, se jich může velmi dotknout. O konflikty v ordinaci většinou nestojí ani jedna strana a proto je lepší těmto situacím předcházet. Je proto vhodné osvojit si profesionální přístup a komunikační dovednosti.