Jícen Nádory jícnu
Benigní nádory jícnu
Nádory rostou ze sliznice nebo stěny jícnu, mohou být uloženy i mimo stěnu a působit tlakem zvěnčí.
Polypy: Vznikají nejčastěji v horní části jícnu nebo hypofaryngu, jsou častější u mužů. Barvu mívají šedou až červenou, jsou polotuhé konzistence, tenké a dlouhé.
Cysty: Jsou buď mnohočetné, zánětlivého původu nebo kongenitální cysta lokalizovaná zpravidla v dolním jícnu mezi sliznicí a svalovinou.
Lipomy, fibrolipomy a fibromy: Bývají často stopkaté, takže při zvracení může dojít až k vydávení nádoru do úst.
Angiomy: Jsou zdrojem častého krvácení.
Papilomy: Bývají v okolí svěračů jícnu, mají typický vzhled - květákovitý tvar, bledý povrch.
Adenomy: Jsou velmi vzácné, zpravidla v distální části jícnu v okolí kardie.
Myomy: Nádory z příčně pruhovaného svalstva (rhabdomyomy) jsou velmi vzácné, naproti tomu nádory z hladké svaloviny (leiomyomy) tvoří více než polovinu zjištěných benigních nádorů jícnu. Projevují se jako vyklenutí do lumen jícnu, kryté normální sliznicí. Jsou však známy i cirkulární myomatózní zúžení jícnu, mnohočetné myomy i difuzní myomatóza jícnu.
Příznaky: závisí na velikosti, tvaru a umístění nádoru.
- Malé nádory nemusí vyvolat žádné příznaky, mohou být příčinou spazmů, pocitu tlaku nebo cizího tělesa, přechodné dysfagie.
- Větší nádory jsou provázeny potížemi při polykání, regurgitací, při nekróze povrchu krvácením.
- Stopkaté nádory a polypy vyvolají jednak příznaky z cest polykacích, jednak při přemístění do vchodu laryngu dýchací potíže a mohou být i příčinou udušení.
Terapie: Menší a stopkaté nádory je možno odstranit endoskopicky štípákem, kličkou, kauterizací, kryochirurgicky nebo laserem. Větší a široké nasedající nádory je nutno odstranit ze zevního přístupu.
Maligní nádory jícnu
V jícnu se nejčastěji vyskytuje karcinom. Sarkom a ostatní zhoubné nádory jsou vzácné. Rakovina jícnu je poměrně časté onemocnění, podle statistik četnosti zhoubných nádorů je na 4.-5. místě. Ve výskytu jsou udávány značné regionální rozdíly. Častější výskyt je udáván u mužů (4-11:1). V horních dvou třetinách jícnu je častější dlaždicový karcinom, v dolní třetině adenokarcinom. Karcinomy jsou často následkem poleptání jícnu.
Klasifikace: (dle oesophagoskopického nálezu)
- forma exofytická (květákovitý nebo hrbolatý tvar, místy s nekrózami)
- forma infiltrativní (stěna jícnu je prostoupena tuhým infiltrátem, omezeně pohyblivá, sliznice bývá neporušena)
- forma ulcerózní
Příznaky: závisejí na lokalizaci, velikosti a způsobu růstu nádoru. Nádory rostoucí exofiticky se klinicky projevují dříve. Obtíže u nádorů jícnu bývají zhoršovány přechodnými spazmy jícnu v okolí nádoru, ale i i reflexními spazmy na vzdálenějších místech. Někdy dochází k paréze rekurentu s následným chrapotem, v pokročilém stadiu vznikají píštěle ezofagotracheální a ezofagobronchiální.
- U nádorů v oblasti horního svěrače jícnu jsou zprvu parestézie v krku, později dysfagické potíže, bolesti, hubnutí, foetor ex ore, příměs krve ve slinách, zvýšená salivace, v pokročilých stadiích může dojít k aspiraci potravy a tekutin.
- U nádorů hrudní části jícnu bývá zpočátku nebolestivé váznutí soust, polykací potíže se stupňují, nemocní sousta zapíjejí, dochází k regurgitaci potravy během jídla.
- U nádorů kardie bývají dyspeptické potíže, zvracení, hubnutí, bolesti v epigastriu, dysfagické potíže.
Terapie: chirurgie, aktinoterapie. Z paliativních výkonů se používá k udržení průchodnosti jícnu zavádění endoprotéz z umělých hmot nebo argonový či neodynový laser.
