Jícen Záněty jícnu

Akutní nespecifická oesofagitis

Patogeneze:

• Katarální záněty jícnu se mohou vyskytnout při angínách, při zánětech hltanu, žaludku a plic. Na jícen přestupuje zánět per continuitatem nebo hematogenní cestou. Spála může být provázena ulcerózním zánětem jícnu, záškrtové pablány mohou postihovat horní třetinu jícnu. Akutní ezofagitida může být rovněž vyvolána GER, dráždivou stravou nebo po operacích v CA jako následek pooperačního zvracení.
• Akutní hnisavý zánět se může vyskytnout v okolí rozpadlých nádorů a specifických zánětů, poraněním cizím tělesem nebo ezofagoskopickým tubusem. Je jednak neohraničený – flegmona, jednak ohraničený - absces stěny nebo perioezofageálního prostoru.

Příznaky: dysfagie, odynofagie, pocit pálení a bolesti za sternem

Komplikace: mediastinitida

Mykotická esofagitis

Patogeneze: Primární mykotické ezofagitidy, bez souvislosti s jiným predisponujícím momentem, jsou velmi vzácné. Zpravidla je růst kvasinek vyvolán jinou příčinou: maligním onemocněním, stagnací potravy v jícnu, aplikací antibiotik a steroidů.

Etiologie: Nejčastěji se objevuje candida albigans, méně často candida tropicalis, pseudotropicalis, Krausei.

Příznaky: pálení a bolesti za sternem, horšící se při polykání, suchost v krku a dysfagie. Typické jsou náhle vznikající potíže u nemocných v těžkém celkovém stavu.

Esofagoskopie:

• katarální forma - sliznice je zarudlá, suchá, fragilní
• povlaková forma - sliznice je zarudlá, suchá, hypertrofická, místy s bělavými povlaky
• pseudotumorózní formu
• vatový jícen - lumen je téměř zcela vyplněn bělavými mykotickými trsy

Terapie: 5-10% kalium jodatum, roztok gentianové violeti, antimykotika. Je třeba pátrat po základním onemocnění, upravit pasáž jícnem, pokud možno vysadit antibiotika a kortikosteroidy.

Specifické esofagitis

Jsou vzácné.

Tuberkulóza se šíří na jícnu per continuitatem z mediastinálních uzlin. Je možná i infekce spolykaným sputem a krevní cestou.

Příznaky: Dysfagie, odynofagie, teploty, porucha výživy. Nemocní mají spontánní bolesti, které se stupňují při polykání naprázdno.

Diagnostika: esofagoskopie - vřed, granulace, infiltrát, píštěl nebo tuberkulom, po zhojení jizvy.

Terapie: antituberkulotika

Lues jícnu se projevuje ve 3. stadiu jako guma. Bývají málo výrazné dysfagické potíže.

Stagnační esofagitis

Patogeneze: Nad jizevnatými a funkčními stenózami jícnu stagnuje potrava, lumen jícnu se rozšiřuje. Někdy vzniká folikulárně cystická ezofagitida, podmíněná zánětlivou infiltrací slizničních a podslizničních LU a retencí hlenových žlázek s tvorbou cyst.

Příznaky: pálení, bolest za sternem a v zádech, dysfagické potíže související se základním onemocněním.

Esofagoskopie: hypertrofické slizniční změny, krvácení, ulcerace nebo šedobělavé leukoplakie, nepravidelně zrnitý povrch zarudlé hypertrofické sliznice.

Terapie: má být zaměřena na základní onemocnění, dočasnou úlevu přináší odsátí stagnující potravy a laváž, při akutních exacerbacích lokální antibiotika.

Gastroesofageální reflux (GER)

Patogeneze: při narušení souhry uzávěrových mechanizmů dolního ústní jícnu (po operacích, při skluzné hiátové hernii...) dochází k refluxu žaludečních šťáv do jícnu. Při dispozici sliznice jícnu vzniká zánět – refluxní ezofagitida.

Klasifikace (Škeřík):

• katarální ezofagitida - sliznice v dolní třetině jícnuje překrvená a lehce prosáklá
• hypertrofická ezofagitida – změny jsou převážně v dolní třetině jícnu, může však být postižena sliznice v celém průběhu jícnu
• ulcerózní ezofagitida - v dolní třetině jícnu jsou plošné ulcerace s nízkými granulacemi a fibrinovými povláčky
• fibrostenozující ezofagitida – jizvením zánětlivých změn vznikají koncentrické stenózy

Příznaky: pálení, říhání, někdy i regurgitace žaludeční šťávy, zhoršující se v předklonu a poloze vleže. Při polykání bývá bolestivý tlak za sternem, někdy i spontánní bolesti za sternem a v epigastriu.

Diagnostika: esofagoskopie, pH metrie

Terapie: kauzální, dieta, antacida, u fibrostenozujících forem je indikována dilatace sondami

Peptický vřed jícnu

Někteří jej považují za samostatnou nosologickou jednotku, jiní za kvantitativní změnu refluxní ulcerózní ezofagitidy. Bývá v dolní třetině jícnu, častěji u mužů, příznaky jsou výraznější než u refluxní ezofagitidy, bývají i těžké hemorrhagie a může dojít i k perforaci vředu.

Terapie: jako u vředu žaludečního

Sideropenická dysfagie

Onemocnění je známo v literatuře pod těmito názvy: syndrom Gougerot-Sjöngrenův, sy. Plummer-Vinsonův, sy. Kelly-Patersonův, glossopharyngopathia sideropnica, epitheloxerosis. Postiženy jsou téměř výlučně ženy.

Příznaky: dysfagie, glosodynie, atrofie sliznice jazyka a hltanu, stomatitis angularis, malá ústa, suchost kůže, vypadávání vlasů, defekty nehtů, ztráta chrupu, fluor albus, achylie refrakterní na histamin, hypochromní anemie

Ezofagoskopie: atrofická, vyhlazená lesklá sliznice, bělavé leukoplakické plošky, poloměsíčité řasy obvykle z přední stěny jícnu (rentgenologicky jako zářezy hladkých okrajů do kontrastní náplně)

Terapie: vitamíny skupiny B, preparáty železa u anemií, kyselina solná a pepsin u achlorhydrie. Při zjištění poloměsíčitých řas spasmolytika a dilatace.