Hrtan a průdušnice Poruchy inervace hrtanu Jednostranná obrna hlasivky

Etiologie: nejčastější příčinou je iatrogenní postižení n. laryngeus recurrens (viz Inervace hrtanu) při operacích štízné žlázy. Další možností je invase n. vagus či laryngeus recurrens nádorem (spodiny lebeční, štítné žlázy, jícnu, plic) nebo útlakem zvětšených uzlin (lymfomy a metastázy malignit). Po vyloučení dvou předcházejících jsou jednostranné parézy hlasivek označovány za idiopatické (pravděpodobnou příčinou je virové, či jiné zánětlivé poškození).

Příznaky: většinou náhlé vznikající afonie, nebo dysfonie. Typicky s velkou dušností, slabostí hlasu. Většinou snížená hlasová poloha, přeskakování hlasu. Dále může dojít k dysfagii zejména u tekutin, které mohou zaskakovat do nitra hrtanu. Pravděpodobnost aspirace se zvětšuje při postižení n. vagus před odstupem n. laryngeus superior, kdy dojde k anestezii hrtanu. Jednostranná paréza hlasivky způsobuje dušnost jen výjmečně (u pacientů, kteří potřebují vyšší positivní endrespirační tlak - astmatici), spíše mají pacienti pocit nedostatku vzduchu v průběhu řeči, ke kterému dochází následkem insuficience uzávěru glotis.

Diagnostika: vyšetření hlasu subjektivní a/nebo pomocí hlasové analýzy (popsání již uvedených symptomů). V laryngoskopickém obraze je patrná nehybnost jedné hlasivky, která je v paramediálním postavení (lehce od střední čáry), arytenoidní hrbol postižené strany je vpadlý do nitra hrtanu. Tam, kde se nejedná o iatrogenní či úrazovou etiologii musí být vyloučená nádorová příčina. Minimálním vyšetřením je předozadní a boční snímek hrudníku. V případě nejasností vyšetření CT nebo MRI. Elekromyografie (EMG) svalů hrtanu perkutánně jehlou do m. cricothyreoideus a m. thyroarytaenoideus. Je užívána z diferenciálně diagnostických a prognostických důvodů.

Terapie: v případě idiopatických, nebo některých iatrogenních poškození je paréza jen intermitentní a dojde k rychlé spontánní úpravě. Tam, kde je porucha déle trvající, či trvalá, záleží na kvalitě hlasu a požadavku pacienta na hlas. Aby byl hlas více znělý musí dojít k uzávěru glotis kompenzatorní hyperaddukcí nepostižené hlasivky k postižené. U některých pacientů k tomu dojde spontánně, jiným je třeba pomoci hlasovou rehabilitací. Fonochirurgické řešení je indikováno u těch pacientů, kde hlas i po hlasové reahbilitaci je pro pacienta nadále neuspokojivý a není již šance na obnovu hybnosti (po více než roce od vzniku, nebo prokázáno EMG). Záleží i na věku pacienta, protože po delší době od vzniku (řádově roky), dojde postupně k atrofii m.vocalis a zvýraznění insuficience glottis, kterou již nejde kompenzovat.

Diferenciální diagnostika: nutno odlišit od poranění cricothyreoidního kloubu, kdy zásadní informace podá EMG