Dutina ústní a hltan Klinická anatomie dutiny ústní a hltanu Hltan

Nasopharynx – nosohltan je ohraničený kraniálně klenbou nosohltanu, která se upíná na bazi lební (klínová kost). Zadní stěna je tvořena sliznicí, podslizničním vazivem a svaly, ležící na tělech krčních obratlů. V klenbě nosohltanu u dětí je lymfoepiteliální tkáň - tonsila pharyngea. Laterální stěnu tvoří prominující chrupavka torus tubarius, zde vyúsťuje Eustachova trubice (spojuje nosohltan se středouším). Dorzálně od torus tubarius je mělká prohlubeň fossa Rossenmuleri. Kaudálně přechází boční a zadní stěna nasofaryngu plynule do boční a zadní stěny orofaryngu, je tvořena sliznicí, podslizničním vazivem a svaly krku. Ventrální stěnu nosohltanu tvoří choany a měkké patro. Na zadní stěně nosohltanu může perzistovat bursa pharyngea. Sliznicí nosohltanu je řasinkový epitel, přecházející ve vícevrstevnatý epitel dlaždicobuněčný směrem do mesofaryngu.

Orofarynx – ústní část hltanu je prostor ohraničený ventrálně vchodem do hltanu - istmus faucium, dorzálně stěnou ze sliznice, sublizničního vaziva a svalů ležící na tělech obratlů krční páteře. Laterální stěna sousedí se svazky velkých cév a nervy. Kraniálně přechází orofarynx plynule do nosohltanu, kaudálně do hypofaryngu, kde rovinou přechodu je horní okraj epiglotis.

Hypofarynx – hrtanová část hltanu, boční i zadní stěna mají stejnou stavbu jako stěny mesofaryngu, zahrnuje prostor od horního okraje epiglotis k dolnímu okraji prstencové chrupavky. Oboustranně podél hrtanu jsou slizniční výchlipky - piriformní recesy, ty se při polknutí rozevírají a přechází v jícen. Sliznici tvoří nerohovatějící vícevrstevnatý dlaždicobuněčný epitel.