Hypertextová učebnice Vyšetření v psychiatrii Vyšetření psychických potíží Psychika v kostce

Na začátku cesty je dobré získat základní obecné informace o jednotlivých oblastech, kterým se budeme dále blíže věnovat. Budeme se zabývat subjektivními prožitky a jejich objektivními projevy, budeme se je snažit pochopit a uspořádat si je v kontextu nějakého systému. Člověk sám sebe prožívá jako ohraničenou a jednotnou bytost. Abychom však byli schopní porozumět mnoha složitým duševním fenoménům, musíme si – poněkud zjednodušeně a uměle – tuto jednotu rozčlenit do jednotlivých psychických funkcí.

Řekněme, že psychiku člověka můžeme popisovat na úrovni vnímání, pozornosti, paměti, myšlení, emotivity, volního jednání, vědomí, osobnosti. Nejprve si je zkusme vysvětlit pomocí analogie s osobním počítačem: do počítače zasíláme data pomocí signálů myši, klávesnice, A/D převodníků. V počítači jsou tyto signály dekódovány a tvoří data, se kterými se dále pracuje. Analogií je funkce vnímání: naše smyslové orgány zasílají do mozku signály, které jednotlivé senzorické oblasti mozku dekódují a vytvářejí z nich celistvé vjemy, které si uvědomujeme a pracujeme s nimi. Dalším zdrojem dat v počítači je jeho paměť, jež má zjevnou analogii v lidské paměti. Zvláštní částí paměti počítače je tzv. pracovní paměť, což je zásobník, ve kterém jsou data, se kterými počítač aktuálně pracuje. Obdobná funkce je popisována i u člověka. Počítač (většina současných osobních počítačů) je schopný zpracovávat jen jednu jednotku informace za jednotku času a proto sériově přistupuje k jednotlivým informacím, nad kterými je potřeba provést požadované operace. Obdobou je lidská funkce pozornost – v daném čase jsme schopní zaměřit pozornost jen na omezené množství vjemů, vzpomínek či jiných psychických obsahů. Informace jsou v počítači zpracovávány pomocí procesoru, který vykonává početní či logické operace. Obdobou je lidská funkce myšlení, set způsobů abstrahování významů a vynášení soudů nad duševními obsahy, který nám umožňuje poznávat, reflektovat zevní i vnitřní realitu. Na základě zpracování vstupních informací volí příslušný algoritmus počítače další postupy – vypíše hlášení na obrazovku, odešle dokument k vytištění, načte další požadované informace z paměti, vypne se... Obdobně člověk na základě vyhodnocení významů aktuálních duševních obsahů volí, jak reagovat. Procesu volby, rozhodování a iniciaci reakce říkáme volní jednání. Člověk však není, na rozdíl od počítače, závislý pouze na „rozumovém“ výkladu duševních obsahů: je vybaven emotivitou, která jednotlivým duševním obsahům přiřazuje další významy na základě pudových či jiných motivačních procesů, předchozí zkušenosti a navíc dlouhodobě zabarvuje duševní realitu. U člověka také můžeme hovořit o vědomí, což je složitá integrující funkce, něco jako vnitřní prostor, ve kterém se veškerý uvědomovaný duševní život odehrává. Každý člověk je navíc, na rozdíl od počítačů, neopakovatelný a jedinečný v individuálních rysech jednotlivých duševních funkcí – mluvíme o charakteru, temperamentu, kognitivním stylu apod., což jsou všechno atributy souhrnného konceptu osobnosti.

Berme tento popis jen jako velmi hrubý přehled složitého fenoménu lidské psychiky. Blíže si přiblížíme jednotlivé psychické domény v průběhu popisu vyšetření hlavních okruhů duševních nemocí.