Hypertextová učebnice Vyšetření v psychiatrii Anamnéza

Anamnéza – na co se ptáme a co nám říkají jednotlivé informace

Účelem anamnestického dotazování je zjistit, s jakým člověkem se v ordinaci setkáváme, jaké má dosavadní zkušenosti, které se mohou podílet na rozvoji příznaků, na způsobu, jakým člověk reaguje na zátěž či rozvoj duševního onemocnění, jaké má vlastnosti, zvyky a jak se mění v souvislosti s psychickými potížemi, jaké má zázemí, kde čerpá pomoc apod. Navíc se snažíme zjistit, zda existují faktory, které mohou být příčinou rozvoje nynějších potíží.

Zajímá nás rodinná anamnéza – vyskytly se v příbuzenstvu nějaké duševní choroby? Vyhledal někdo z rodiny pomoc psychiatra? Byl někdo z příbuzných zvláštní, podivín? Spáchal někdo z příbuzných sebevraždu? Cílem je zjistit, zda se u dotyčného nevyskytuje dispozice k duševním onemocněním. Duševní nemoci se nedědí podle mendeliánských pravidel, jde o polygenní multifaktoriální poruchy, nicméně existuje vyšší riziko rozvoje duševních potíží u pokrevních příbuzných psychicky nemocných.
Praktické důsledky to má např. tehdy, kdy se u pacienta rozvíjí poprvé depresivní příznaky, a rozhodujeme se, zda jde o situační, tj. s nějakými závažnými událostmi spojené potíže nebo zda jde o projev Depresivní poruchy, u které je rizikem opakování depresivní fáze. Pokud má v rodinné anamnéze výskyt depresivní poruchy, bude vyšší pravděpodobnost, že se u něj jedná o projev afektivní poruchy a budeme uvažovat o profylaktické léčbě, event. o pravidelném sledování tak, abychom zachytili rozvoj nové depresivní symptomatiky.

V osobní anamnéze si všímáme důležitých období v životě a ptáme se, zda se vyskytly nějaké problémy. Probíráme život vyšetřovaného od porodu do současnosti.
Porod je často spojen s komplikacemi, které se mohou později manifestovat problémy v psychomotorickém vývoji či mohou přispívat k dispozici pro duševní poruchy. Např. hypoxické obstetrické komplikace najdeme častěji u nemocných trpících schizofrenií.
Dětství je poměrně důležité období lidského života, kdy se formují základní návyky, vlastnosti, vztahy. Těžkosti v dětství nevedou automaticky k duševním poruchám, mohou však k jejich rozvoji přispívat. Důležité jsou prožitky týrání, zanedbávání či zneužívání, ztráty pečující osoby v raném dětství, zajímá nás, jaké vztahy a atmosféra byly v rodině, jak na ně dotyčný reagoval, jak se cítil v kolektivu vrstevníků apod.
Období školního vzdělávání je často prvním obdobím, kdy se člověk musí podrobit nějakému programu, musí být schopný akceptovat autority, musí být schopný spolupracovat v kolektivu – a to vše sám, bez bezprostřední dostupnosti bezpečí u někoho z rodičů. Proto nás zajímá, jak se člověk v tomto období cítil a jak zvládal výše uvedené „zkoušky“. Pro odhad premorbidního intelektu je dobré znát prospěch ve škole, nejvyšší dosažené vzdělání.
Způsob obživy, zaměstnání, také nese důležité informace – v zaměstnání je většinou potřeba podávat určitý požadovaný výkon, je opět potřeba akceptovat pokyny nadřízených, často je třeba vycházet v kolektivu spolupracovníků. Může být zajímavé znát důvod časté změny zaměstnání (pokud člověk pětkrát mění zaměstnání proto, že si na něj nadřízený vždy zasedne, je neschopný apod., mluví pravděpodobnost pro to, že problém nebude na straně nadřízených). Zajímá nás, zda člověk pracuje na úrovni, pro kterou má vzdělání (pokud vysokoškolák, který původně pracoval jako VŠ pedagog, postupně přechází na stále nižší pozice, až nakonec zvládá pouze práci pomocného dělníka na stavbě, je pravděpodobné, že se s ním něco děje, něco, co mu brání podávat výkon, pro který měl premorbidně předpoklady). Pokud vyšetřujeme dlouhodobě nemocného, zajímá nás, jak se jeho duševní potíže podepisují na jeho schopnosti pracovat, pokud má invalidní důchod, zda je z psychiatrické indikace. Z praktických důvodů je dnes třeba mít přehled o tom, zda je člověk zaměstnaný, nezaměstnaný, registrovaný na Úřadu práce, zda má hrazené zdravotní pojištění.
Mezilidské vztahy jsou dalším důležitým zdrojem informací. Zajímá nás, zda má člověk partnerský vztah. Pokud ne, zda má vůbec o vztahy zájem (existují lidé, kteří se nejlépe cítí sami, společnost jiných nepotřebují, někdy je až obtěžuje – viz Schizoidní porucha osobnosti). Jaké jsou partnerské vztahy? Je v nich spokojený? Jak se blízcí lidé pacienta dívají na jeho psychické potíže? Má u svých blízkých oporu? Jsou nějaké problémy v partnerském soužití a jak je vyšetřovaný zvládá, hodnotí? Pokud se mu vztahy rozpadly, např. došlo k rozvodu, jaké byly důvody pro rozvod? (Příčinou mohou být např. osobnostní rysy nebo příznaky duševního onemocnění a vidíme pak, jak jsou tyto projevy významné, tj. zda mají vliv na život pacienta.) Z praktických důvodů je také vhodné mít dobrý kontakt s blízkými pacienta, protože s nimi musíme velmi často řešit četné problémy, které z nejrůznějších důvodů nemůžeme či nedokážeme řešit přímo s našimi pacienty.
Je dobré mít představu o tom, jakou má člověk povahu, co si o sobě myslí, jak se hodnotí. Mění se nějak jeho hodnocení v průběhu času či v souvislosti s rozvojem psychických příznaků? (Např. v depresivní fázi se člověk podceňuje, v manické fázi naopak přeceňuje.)
Jaké jsou záliby pacienta, jak rád tráví volný čas? (Pokud se aktivní společenský muž, který tráví odpoledne na fotbalovém hřišti, večery ve společnosti přátel začíná izolovat, je pravděpodobné, že má nějaké potíže, které mu brání chovat se tak, jak měl doposud rád. Těmito potížemi mohou být například příznaky duševní poruchy).

Somatická anamnéza je důležitá pro zhodnocení, zda příznaky nemohou být způsobeny nějakou poruchou funkce či struktury mozku, tj. zda se nejedná o tzv. organickou duševní poruchu (ta je pravděpodobná, pokud se psychické příznaky rozvíjí v souvislosti s rozvojem somatického onemocnění a jistá, pokud s odezněním somatického onemocnění odeznívá i psychiatrická symptomatika). Je samozřejmně nutná i v případě hospitalizace, kdy je nutné, abychom pokračovali v léčbě chronických somatických nemocí. Z tohotu důvodu se také ptáme na aktuálně užívané somatické léky.

Abusus psychoaktivních látek („drog“ a alkoholu) může způsobovat téměř jakoukoliv psychiatrickou symptomatika. Proto nás zajímá, zda má pacient nějakou zkušenost s psychoaktivními látkami, pokud ano, zda jsou přítomny rysy závislosti (viz dále) a pokud jsou přítomny nějaké psychické potíže, zda existuje nějaká časová souvislost s užitím psychoaktivní látky (jde často o problém u psychotických, ale i afektivních příznaků, příznaky se mohou rozvíjet vlivem psychoaktivní látky – v době akutní intoxikace), v rámci reakce na akutní intoxikaci, v rámci odvykacího syndromu, či při dlouhodobém pravidelném užívání látky).

Psychiatrická anamnéza se zaměřuje na dosavadní průběh onemocnění – pokud bylo již v minulosti diagnostikováno. Kdy vzniklo, jaké jsou obvyklé projevy, jaký je průběh (epizodický, chronický), dochází k úplnému odeznění příznaků nemoci nebo jsou přítomny reziduální symptomy? Jaká byla dosavadní léčba, které postupy byly úspěšné, které neúspěšné?