Hypertextová učebnice Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory Poruchy příjmu potravy

Dle MKN-10 jsou do této kapitoly především zařazeny mentální anorexie a mentální bulimie.

Základem definice poruch příjmu potravy je abnormální chování týkající se příjmu potravy, které vede k medicínským, sociálním a psychologickým důsledkům. Snaha o dosažení štíhlosti postupně ovládne život postiženého jedince a stane se dominantou jeho myšlení, emocí a chování. Ve svých extrémních polohách může ohrožovat i život pacienta či pacientky.

Pud obživný a pud sexuální spolu souvisejí. Psychoanalytici označují chuť k jídlu za touhu po pohlavním uspokojení, srovnávají oblast zájmů o jídlo s oblastí erotického cítění. Jídlo a jeho příjem mohou mít mnoho psychologických významů, může být požitkem nebo také způsobem ocenění. Podle některých psychoanalytických teorií znamená manipulace s jídlem u mentální anorexie snahu udržet si stav nezralosti a vyhnout se sexuálním vztahům. Tyto poruchy postihují převážně ženy, nejčastěji v období dospívání a rané dospělosti, není však výjimkou ani její výskyt v prepubertálním nebo i zralém věku. Muži jsou těmito poruchami postiženi asi desetkrát méně než ženy.

Dle definice MKN-10 jde u mentální anorexie o ubývání na váze úmyslně vyvolané a udržované pacientem. Postižení sami usilují o nízkou váhu, jejímž následkem je obvykle podvýživa, sekundární endokrinní a metabolické změny, a narušení tělesných funkcí (typická je amenorhea). Hodnota BMI je nižší než 17,5.

U mentální bulimie se jedná o opakované záchvaty přejídání a nadměrné zabývání se kontrolou tělesné váhy, které vedou k charakteristickému přejídání s následným zvracením nebo užitím projímadel. Opakované zvracení má často za následek elektrolytické poruchy a somatické komplikace. Snaha opatřit si za každou cenu větší množství jídla může být provázena antisociálním chováním (například krádežemi).

Často se vyskytují částečně vyjádřené a subklinické formy mentální anorexie a mentální bulimie, které přecházejí jedna ve druhou - například anorexie přechází do bulimie, a to od plně vyjádřené formy až k subklinickému syndromu.

I tato skupina psychiatrických pacientek má řadu problémů ve svém sexuálním životě. Pacientky s mentální anorexií jsou častěji svobodné a bezdětné, mají problémy s navazováním partnerských vztahů. Jejich sexuální aktivita a reaktivita jsou sníženy bez ohledu na kvalitu partnerského vztahu a část z nich zůstává bez koitální zkušenosti. (Jiné pacientky s touto diagnózou však mají běžné heterosexuální uspokojivé vztahy, takže v tomto směru nelze paušalizovat.)

Řada pacientek popisuje obtíže v heterosexuáních vztazích předcházejících začátku poruchy. Většina autorů popisuje též narušený vztah k sexualitě a neschopnost přijmout roli dospělé ženy. Hladovění je interpretováno jako odmítání těhotenství. V řadě dosavadních studií tyto teorie však zcela potvrzeny nebyly. Snížený zájem o sex a chudší sexuální život nebývá u těchto pacientek považován za pravou sexuální dysfunkci. Mohlo by jít spíše o důsledek neuspokojeného pudu obživného (kdy se stupněm vyhladovění klesá zájem o sex), chudých sociálních vztahů (nadměrné zabývání se jídlem a jeho kontrolou zabírá většinu času pacientek) a zhoršující se kvality života.

Problémem souvisejícím se sexualitou u mentální anorexie je amenorhea a z ní vyplývající neplodnost. S těmito problémy se pak pacientky obracejí na své gynekology, kteří někdy ne zcela erudovaně provádějí jak hormonální substituci, tak i homologní či heterologní inseminaci i fertilizaci in vitro. Bez předchozí léčby základního onemocnění a dosažení uspokojivé tělesné hmotnosti však tím ohrožují zdraví jak pacientky, tak i jejího plodu.

Ve srovnání s mentálními anorektičkami mentální bulimičky navazují sexuální vztahy častěji. Statisticky významný rozdíl byl zjištěn i v jejich koitální frekvenci. Anorektičky uvedly počet pohlavních styků maximálně jednou měsíčně i méně, zatímco bulimičky jednou týdně i častěji. U bulimických pacientek vzhledem k jejich impulzivitě dochází také ke střídání fází sexuální inhibice se sexuální promiskuitou, se všemi možnými riziky z toho vyplývajícími.

V literatuře je opakovaně zmiňováno sexuální zneužití v anamnéze pacientek s poruchou příjmu potravy – například v rámci Evropské studie COST bylo v českém souboru pacientek nalezeno 20 % těch, které uvedly nechtěný sexuální kontakt v dětství. Studie k této problematice však docházejí k nejednotným závěrům. Za celkem spolehlivé se dají považovat údaje o vyšším výskytu sexuálního zneužití v anamnéze mentálních bulimiček ve srovnání s normou. Specifickým rizikovým faktorem podmiňující vznik mentální bulimie však sexuální viktimizace není.

Diferenciální diagnostika

Diagnóza mentální anorexie bývá obtížná pro popírání potíží, zatajování bizarních jídelních rituálů a odmítání léčby. V myšlení anorektických a bulimických pacientek dominuje tělo a potrava, také emoce jsou zaměřeny na tyto obsahy.

Z psychických poruch jsou poruchy příjmu potravy často spojeny se závislostmi na psychotropních látkách, nejčastěji alkoholu, s obsedantně-kompulzivní poruchou a s poruchami osobnosti. Častá je také suicidální aktivita.

Léčba

Základem léčby poruch příjmu potravy je psychoterapie, z farmakoterapie jsou u mentální bulimie úspěšně podávána antidepresiva SSRI. Samotná léčba sexuálních poruch nevede ke zlepšení onemocnění, i když konzultace sexuologa je v některých případech cenná.

• U mentální anorexie je častá inhibice sexuality.
• U mentální bulimie je časté rizikové sexuální chování.
• Je diskutován vliv případného sexuálního zneužívání v dětství.
• Časté jsou hormonální poruchy, oligo až amenorrhoea a poruchy plodnosti.