Sexuální dysfunkce (F 52)

Sexuální dysfunkce chápeme jeko kvantitativní poruchy sexuality. Jde o kategorii chápanou různými autory velmi různě, bývá zvykem v této souvislosti hovořit o biopsychosociální problematice. Etiologie těchto stavů je multifaktoriální, biologická a psychogenní složka jsou vždy zastoupeny, i když v různém poměru.
V Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN - 10) jsou sexuální dysfunkce nevyvolané organickou poruchou zařazeny do sekce "Behaviorální syndromy spojené s psychickými poruchami a somatickými faktory". Každá sexuální dysfunkce by měla být v diagnostickém závěru definována zejména v těchto kategoriích:

Dysfunkce primární-sekundární
O primární dysfunkci hovoříme, vyskytuje-li se od počátku sexuálního života, sekundární dysfunkce vzniká po období bezporuchového pohlavního života.

Dysfunkce úplná-částečná
Úplná dysfunkce znamená chybění té které kvality (chybění lubrikace, pevné erekce, orgasmu). Částečné jsou ty dysfunkce, kdy příslušná sexuální funkce je narušena jen do jisté míry. Patří sem stavy, kdy se porucha projeví v mimořádných situacích a za nepříznivých okolností.

Dysfunkce generalizovaná-selektivní
Generalizovaná dysfunkce je autonomní, není vázána na aktuální partnerský vztah. Selektivní dysfunkce je na určitý partnerský vztah vázána, především na jeho kvalitu. Pojem sexuální dysfunkce se plně nekryje s pojmem poruchy sexuální výkonnosti (potence).

Sexuální dysfunkce u žen

  • Nízká sexuální apetence je porucha, která se vyskytuje jen vzácně izolovaně a jen vzácně jde o poruchu primární. Nejčastěji se vyskytuje jako sekundární porucha, a to v souvislosti s různými duševnímu a tělesnými potížemi. Často je stav vyvolán exhauscí ženy při péči o děti, manžela a domácnost spolu s nároky v zaměstnání. Může jít o stav vyvolaný depresivním syndromem nebo hormonálními poruchami (hyperprolaktinémie, hypotyreóza, porucha činnosti nadledvin).
  • Nedostatek prožitku ze sexuality (frigidita) je častá dysfunkce, vyskytující se u žen všech věkových kategorií. Může mít povahu primární dysfunkce i povahu dysfunkce sekundární (a selektivní).Vlastní sídlo poruchy je ovšem centrální. Jde o insuficienci základní sexuální emoce, pohlavního vzrušení. Největším problémem selektivních frigidit bývá otevřeně nebo skrytě konfliktní vztah k partnerovi. Z ostatních vlivů je důležité rozpoznat neurotické projevy či frigiditu jako symptom deprese. Nízké sexuální vzrušení může mít původ v odchylné sexuální orientaci. U žen se tak může uplatnit zejména homosexuální orientace nebo porucha sexuální identifikace (transsexualismus).
  • Pod názvem selhání genitální odpovědi je v MKN-10 jako dysfunkce zahrnuta suchost vaginy nebo neschopnost lubrikace, a to buď psychogenní, většinou spojená s nízkou sexuální vzrušivostí, nebo sekundární, způsobená nedostatkem endogenních estrogenů po menopauze. Farmakogenně ji vyvolávají farmaka s anticholinergním působením (antipsychotika, zvláště bazální, tricyklická antidepresíva, anticholinergní antiparkinsonika).
  • Dysfunkční orgasmus: orgasmus ženy je mnohem zranitelnější různými situačními a zevními vlivy, žena je ve své sexualitě náročnější na partnera. Dosažení orgasmu je vázáno na specifickou stimulaci, na kvalitu partnerského vztahu nebo na subjektivním vyladění. Asi 5% žen zůstává bez prožitého orgasmu do konce života.Potíže s dosažením orgasmu, stejně jako anorgasmii, není proto možné vždy označit za sexuální dysfunkci.
  • Vaginizmus je charakterizován mimovolním spazmem svalstva introitu poševního, takže nelze provést imisi penisu. Může být přítomna také neurotická nadstavba. Ke stahům pochvy se přidávají obranné reakce při pokusu o dilataci a neochota až odpor ke každému doteku genitálu.
  • U dyspareunie, algopareunie jde o stavy koitálního dyskomfortu, kdy frikční pohyby penisu vyvolávají nepříjemné pocity (dyspareunie) až bolest (algopareunie). Tyto dysfunkce mohou být čistě funkční povahy, odvozené od nízké sexuální vzrušivosti nebo vaginizmu. Sekundární dyspareunie a algopareunie u žen v menopauze mohou být způsobeny nedostatkem endogenních estrogenů. V tomto případě má příznivý efekt substituční hormonální terapie. Důkladné gynekologické vyšetření je vždy na místě, neboť tato dysfunkce může být způsobena i organickými příčinami (záněty, srůsty, endometrióza).
  • Poruchy satisfakce (nedostatečné prožívání sexuální slasti): ani uspokojivý průběh sexuálního vzrušení s dosažením orgasmu nemusí znamenat úplnou spokojenost se sexuálním životem. Sám orgasmus může být někdy zdrojem velice negativních pocitů. Patří sem např. silné koitální a orgastické bolesti hlavy migrenózního typu. V průběhu sexuálního vzrušení se mohou manifestovat různé vegetativní potíže, např. škytavka, zvracení, průjem. Do oblasti psychopatologie patří různě popisované stavy depresí, vyčerpání a oslabení po pohlavním styku. Léčebná opatření u takových stavů musí být vždy individuální.

Sexuální dysfunkce u mužů

  • Nízká sexuální apetence je u mužů porucha vzácná. Jako primární porucha se vyskytuje u hypogonadizmů se slabou či chybějící produkcí androgenů. Terapie odpovídá základní poruše. Nejvíce stavů nízké sexuální apetence má povahu sekundární. Velmi často bývá přítomna deprese, rovněž bývá přítomna nízká aktivita dopaminergních regulací a vysoká hladina prolaktinu.
  • Poruchy erekce (selhání genitální odpovědi) patří k nejčastějším sexuálním dysfunkcím. S tímto problémem se aspoň jednou v životě setká naprostá většina mužů. Ojedinělá a situační selhání nelze označovat za sexuální dysfunkci.
  • Porucha erekce může být izolovaná a všechny ostatní sexuální funkce mohou být v pořádku. Tato izolovaná porucha je v klientele mužů s poruchami erektivity zastoupena asi v jedné čtvrtině. Ve většině případů jde o kombinaci s ostatními sexuálními poruchami - sníženou apetencí, ejaculatio praecox, dyspareunií či bolestivou ejakulací. Vždy je třeba rozlišit poruchu erekce kompletní či nekompletní. Při kompletní poruše není erekce spontánní, noční, ranní a masturbační. Neúplné poruchy jsou v klinické praxi mnohem častější. I u této poruchy je třeba vyloučit organické příčiny. Zatímco u kompletní poruchy je organická příčina přítomna vždy, nekompletní dysfunkce jsou multifaktoriální povahy. Prolínají se u nich vlivy biologické, psychologické, partnerské a sociální. Z patologických emocí se v této oblasti uplatňuje především deprese,úzkost, strach ze selhání.
  • Ejaculatio praecox: dysfunkce je plně vyjádřena, když k překotné ejakulaci dochází při častých a opakovaných pohlavních stycích.Některé neurofyziologické studie ukazují, že pacienti s touto problematikou mají skutečně objektivně dokazatelně rychlejší reakce a vedení vzruchů periferními nervy. Dle MKN - 10 je orientační časový limit je do 15 sekund po začátku soulože, jiní autoři uvádějí časový limit mezi 1 – 2 minutami. Stav kolísá podle toho, jak často se daří realizovat pohlavní styky.
  • Při dysfunkčním orgasmu vykazuje muž abnormálně dlouhou orgastickou latenci. Za fyziologických okolností se může abnormní ejakulační latence vyskytnout u zdravých mužů po sukcesivně opakovaných koitech.
  • Dyspareunie a algopareunie u mužů se vyskytuje podstatně méně často než u žen. Příčina bývá v organicky podmíněných poruchách - frenulum breve, balanitídy, fimóza, plastická indurace penisu, genitální herpes, kondylomata. Terapie těchto poruch je kauzální. Problémem bývají muži, kteří při negativním tělesném nálezu uvádějí úporné parestézie nebo bolesti pohlavního údu či skrota. Bolesti někdy bizarně vyzařují do celého těla a mohou být provázeny neurotickou hypochondrickou nadstavbou:
    • v diagnostice dysfunkcí rozlišovat primární a sekundární, úplnou a částečnou, generalizovanou a selektivní,
    • neopomenout organické příčiny,
    • dysfunkce u žen i u mužů mají v MKN 10 stejné názvy s výjimkou vaginizmu u žen a předčasné ejakulace u mužů