Lidská sexualita

 Z didaktických důvodů doporučujeme rozlišovat v lidské sexuální motivaci tyto čtyři základní komponenty:

• Sexuální identifikace (sexuální role)
• Sexuální orientace (erotická preference)
• Sexuální emoce (sexuální vzrušení, orgasmus, zamilovanost)
• Sexuální chování (sexuální aktivita)

Sexuální identifikace:
Pocit příslušnosti k určitému pohlaví v souladu s biologickým základem patří nepochybně k základním stavebním kamenům lidské motivace. V drtivé většině není v rozporu psychická a fyzická sounáležitost.

Sexuální orientace:
Dimorfnost sexuální orientace je dána existencí dvou pohlaví. Erotická přitažlivost zralých jedinců opačného pohlaví má bezesporu biologický základ. Když uvážíme, že cílem vytvoření páru je reprodukce druhu, nelze spoléhat jen na vlivy sociální a kulturní, které jsou v mnohém ohledu málo stabilní. Proto tato významná funkce musí být zakódována přímo v základním vybavení jedince.
Specifická přitažlivost osob stejného pohlaví (homosexualita) má za základ v jiném naprogramování příslušných sexuálních center v kritických fázích prenatálního vývoje. Podobnou dispozici předpokládáme u jiné závažné poruchy sexuální orientace, pedofilie. Pro tyto odchylné orientace je společné, že mají charakter trvalého životního programu a zatím nejsou známy prostředky, jak tyto odchylné orientace změnit; lze je pouze potlačit v rámci potlačení sexuality jedince.

Sexuální emoce
Elementární emocí je sexuální vzrušení, které se fyziologicky projevuje tumescencí genitálu, erekcí u mužů a lubrikací u žen. V lidské sexualitě hrají hlavní roli podněty zrakové, i když ani podíl ostatních smyslů není zanedbatelný. K centrálním mediátorům sexuálního vzrušení patří dopamin a noradrenalin. Tlumivé mechanizmy jsou GABAergní a serotoninergní. Vliv sexuálních steroidů na pohlavní vzrušivost je jen modelující, snižující práh vzrušivosti.
Orgasmus nemusí být dosažen pouze při koitálním spojení a nezáleží na místě, z jakého byl vyvolán. Prožitková i periferní komponenta orgasmu mohou být různě intenzivní. V prožitkové složce jde o škálu pocitů od satisfakce přes extázi se zúženým vědomím. Periferní složka je vyjádřena klonickými stahy svalů pánevního dna, u mužů zpravidla provázena ejakulací. Erotická fascinace partnerem (emoce zamilovanosti) nastává až při určité zralosti .

Sexuální chování
Lidské sexuální chování má párový charakter, vede k vytvoření dvojice, která má určitou soudržnost a dochází k restrikci v sexuálním chování vůči ostatním členům společnosti. Sexuální motivace je jedním z významných zdrojů iracionality v lidském jednání. Sexuální emoce a touha dokáží silně ovlivnit i zcela rozumné jedince. Sociální a kulturní vlivy vždy modifikovaly sexuální chování, od restriktivních zákazů přes naprostou liberálnost postojů. Dnes lze užít tvrzení, že obecně tolerované sexuální chování musí obsahovat pohlavní i věkovou zralost objektu, souhlas partnera, kooperaci a nesmí obsahovat partnerem neakceptovatelnou agresi.
Jedním z projevů lidské sexuality je autoerotika (masturbace, onanie, ipsace). Jde o pohlavní vzrušení a uspokojení drážděním na vlastních pohlavních orgánech. Masturbace se někdy vyskytuje již u malých dětí před pubertou. Moderní sexuologie kategoricky odmítá spekulace o škodlivém vlivu masturbace na duševní nebo tělesné zdraví. Naopak schopnost uvolnit sexuální tenzi onanováním patří samozřejmě k výbavě normálního člověka. Autoerotické praktiky lze využít i terapeuticky, jednak při poruchách orgasmu, jednak při léčbě poruch sexuální preferenceí, při nichž někdy cíl léčby spočívá právě v uvolnění sexuálního napětí masturbací za použití příslušných fantazií jako společensky neškodnou formu sexuálního uspokojení.

• čtyři základní komponenty sexuality: sexuální identifikace, sexuální orientace, sexuální emoce, sexuální chování
• lidské sexuální chování je modifikováno kulturními a sociálními vlivy
• autoerotika patří k výbavě normálního člověka
• fáze sexuální odezvy: apetence, vzrušení, orgasmus, uvolnění a satisfakce