přihlášení
Login Jméno:
Heslo:

vyhledávání
Search

Úvod Podpodstránka

Střípky z laborantské historie

Biochemičtí laboranti počítají svoji historii od 6. prosince 1962, kdy byla v Praze za přítomnosti tehdy doc. MUDr. Homolky a 30 nadšených a zapálených laborantů, založena komise biochemických laborantů, která po roce 1968 změnila svůj název na Sekci biochemických laborantů.

Po federalizaci v roce 1968 se Československá lékařská společnost JEP stala střešní organizací, nově vznikly Česká a Slovenská lékařská společnost a Sekce klinické chemie změnila svůj název na Společnost klinické biochemie. Nově také vznikla Společnost SZP technických oborů a z původní komise biochemických laborantů se stala Sekce biochemických laborantů.


Završením první etapy činnosti komise byla celostátní konference biochemických laborantů - Biolab [tady bude odkaz na sekci Biolaby], konaná v r. 1964 v Jilemnici, jejímž iniciátorem a organizátorem byl Emil Stach. Od této doby jsou Biolaby pořádány pravidelně každoročně.
Historie pregraduálního vzdělávání
Původně v nemocničních laboratořích pracovali sestry, absolventi chemických průmyslovek, drogisté anebo jen zaučení samouci.

V letech 1946 - 1947

byla v Praze otevřena dvouletá škola pro laboranty, kterou založil a vedl prof. MUDr. Jaroslav Hořejší. Střední odborné školy dnešního typu vznikaly teprve po roce 1948 a byly zpočátku tříleté. První absolventi vycházeli v roce 1951.

Laboranti, kteří neměli po válce možnost navštěvovat odbornou školu, doháněli svoji odbornou průpravu v kurzech, závodních školách práce a později ve večerním studiu na zdravotnických školách.

V laboratořích pracovalo tehdy hodně mužů a některé třídy na středních zdravotnických školách byly jen chlapecké. Neutěšená forma odměňování za práci ve zdravotnictví donutila mnoho laborantů (mužů) ke změně zaměstnání. Tak ztrácelo zdravotnictví obětavé pracovníky, kteří v zájmu rodiny odcházeli na lépe placená místa v průmyslu nebo ve výzkumných ústavech. Ve zdravotnictví zůstali jen ti, kteří měli své povolání nade vše rádi a doslova se mu obětovali.

Tehdejší laboratoře neměly žádné analyzátory, diagnostické sety, neexistovala standardizace metod. Vyšetřovací laboratorní metody se zaváděly dle možností a zkušeností v jednotlivých laboratořích, reagencie se sháněly obtížně a mnohdy výměnou mezi laboratořemi. Právě na Biolabech se diskutovaly zavedené metody podrobně, fungovala zde kolegiální snaha pomoci a ochota sdílet informace.

Naši přední čeští i slovenští biochemici jako prof. Hořejší, prof. Homolka, prof. Mašek, RNDr. Slavík, MUDr. Bielik, MUDr. Cicvárek , MUDr. Kulenda, MUDr. Holeček, MUDr. Stárek a mnoho dalších, napsali první učebnice pro zdravotnické školy, pro obor zdravotní laborant.

Později se obory zdravotních laborantů na střední zdravotnické škole staly čtyřletými a přibylo i několik hodin praxe ve školních laboratořích spoře vybavených základními pomůckami. V šedesátých letech vznikly při zdravotnických školách ještě tzv. dvouleté abiturientské kurzy pro absolventy středních škol, které končily maturitou.