Význam MR mozku pro klinickou praxi

Z Zobrazování morfologie mozku v psychiatrii

Přejít na: navigace, hledání

Na závěr zkusme shrnout, jaký význam má v současnosti MR mozku pro klinickou praxi v psychiatrii. Vyjděme z kritérií, která navrhl Boutros a kol. pro hodnocení uplatnitelnosti laboratorního testu pro praxi.

4 kroky z laboratoře ke klinickému diagnostickému testu (Boutros 2002):

  1. Dg. skupina se liší v daném parametru od HC
  2. Dg. skupina se v daném parametru liší od diff. dg. skupin
  3. zhodnocení charakteristik testu postaveného na zvoleném parametru (senzitivita, specificita, predikční hodnota…)
  4. určení pravidel použití testu v klinické praxi = standardizace, ověření v multi-centrických studiích, zhodnocení klinického významu, ekonomičnosti

Pokud se podíváme na nálezy, které dosavadní MR studie přinesly, musíme říci, že se bohužel stále nacházíme u prvního kroku – u množství psychiatrických diagnóz jsme schopní nalézt rozdíly mezi nemocnými a zdravými jedinci. Pokud se však snažíme hledat rozdíly mezi poruchami, které jsou si blízké, resp. patří do diferenciálně-diagnostického okruhu, zjišťujeme, že jednak je velmi málo studií, které se tématu věnují (výjimkou jsou studie hodnotící rozdíly mezi schizofrenií, bipolární afektivní poruchou či schizotypní poruchou) a jednak jsou výsledky značně inkonzistentní, resp. nenacházíme jednoduché rozdíly, které by byly uplatnitelné v klinické praxi. Studie, které by hodnotily charakteristiky MR mozku jako laboratorního testu neexistují.

Komplikací je v tomto případě zejména nejasná validita jednotlivých psychiatrických diagnóz, resp. neurobiologická heterogenita uvnitř klinicky definovaných jednotek. Abychom byli schopní pokročit dále, bude nutné najít homogennější, možná neurobiologicky definované kategorie. Pro tyto účely bude potřeba provést množství dostatečně statisticky silných studií, které by takovouto detekci neurobiologických podtypů umožnily (viz Multicentrické studie).

Další cestou je kladení otázek, které řeší problémy v klinické praxi. Opět si můžeme vzít příklad z elektroencefalografie: nehledáme (a ani nenalézáme) grafoelementy, které by byly specifické pro určité psychiatrické diagnózy. Naopak, pomocí kvantitativní analýzy hledáme rysy záznamu, které jsou spojeny s různými parametry nemoci (např. kordance a predikce odpovědi na antidepresiva). Klademe tedy v současné době správné otázky, když indikujeme MR vyšetření mozku? Současná metodika hodnocení MR je nastavena na detekci „neurologických“ onemocnění, tj. hrubých morfologických lézí. Nelze tedy od současného způsobu hodnocení očekávat jiný přínos, než vyloučení „organicity“. Může ale existovat „psychiatrická MR“? Odpovědí by mohly být správné otázky spojené s kvantitativním hodnocením MR obrazů. Ptejme se na to, jaké rysy morfologie mozku jsou spojeny s nepříznivým průběhem nemoci, s odpovědí na léčbu apod.

Osobní nástroje